RECENZE: Krycí jména - MINDOK
První reálné setkání s dlouho opěvovanou hrou nakonec proběhlo neplánovaně – na dovolené. Pochutnávali jsme si v dobré restauraci s výhledem na jezero, přičemž už nám začínalo být divné, že naše dcera se notnou dobu neobjevila. Není to nijak neobvyklé, ale překvapovalo nás, co tak zajímavého se v relativně nepodnětném prostředí mohlo dít za našimi zády.
Nakonec jsem ji našla u stolu s naprosto neznámými lidmi. Všichni čtyři byli tak hluboce zadumaní, že by se vzduch dal krájet. Došlo mi, že jde o poslední tah. Na stole kartičky a dlouhé ticho. Po chvíli sborově zvolali :„Ty neznáš Želvy Ninja?“. No nezná! Trochu mě to pobouřilo. To každé sedmileté dítě v této zemi nemá nic jiného na práci než sjíždět slaboduché americké filmy místo lezení po stromech?
Nadšení ze hry však předčilo vše – zklamání z prohry o jeden bod, neznalost něčeho, co zřejmě všichni vědí, i moje rozčarování nad očekáváním světa, že budu ládovat své dítě pokleslými výtvory přicházejícími z displejů a obrazovek.
Postupně jsem dospěla k fázi, kdy jsem obhlížela regály v obchodech a hledala tuto již „profláknutou“ a mnou zatím nepochopenou zázračnou krabici plnou obyčejných kartiček se slovy. Co na tom všichni vidí? Žádné figurky, krásné obrázky, zvířátka, příroda, středověké tvrze či kostky a deska plná příběhů.
V obchodech jsem se nakonec ztratila v různých variantách hry a kvůli neznalosti konceptu si nebyla schopná vybrat. A tak jsem to odsunula a zašlapala do země. Krycí jména jsem prostě ignorovala. Nemusíme mít všechno! Pomohla mi nakonec moje milá kamarádka, jež přes velký oceán přijela na Vánoce do Čech. A když se mě zeptala, jestli tu hru náhodou nemáme, že oni ji mají doma v angličtině a že je moc dobrá, překvapila mě.
Asi pochopila, jak moc tápu a potřebuji prostě zachránit. Než jsme se na letišti společně rozloučili, vytáhla z tašky dárek pro nás, ale prý hlavně pro Káju. Dárek? Proč dárek? Ona mě sice nevidí měsíce, ale pak přesně pochopí vše. Je to kámoška. Díky, Ivčo!
Když jsem to překvapení vybalila, dlouho jsem nezažila takovou tu krásně dětinskou radost. Naposledy jsem ji snad pocítila, když jsem k Vánocům jako malá dostala vytoužený kufřík „Mladý zdravotník“. Moje kamarádka za mě udělala tu hlavní volbu – kterou z variant začít. Vybrala obrázkovou, vhodnou i pro nečtenáře. Je zajímavé, že pro mou dceru, začínajícího čtenáře, byla nakonec příjemnější verze slovní.
Hned vám vysvětlím, čím si myslím, že to je.
„Hra se slovy“, to by mohl být druhotný název naprosto geniálně jednoduché hry vhodné pro každý věk. Ideální je pro 4 lidi, ale zahrajete si ji i ve dvou. Existuje varianta „Duet“ pro dva. Ačkoli jsem ji nehrála, od prodavače vím, že je stejně dobrá jako základní verze. Dnes už máme obě klasické sady - s obrázky i slovy - a nelitujeme. Dají se totiž kombinovat a obě mají své kouzlo. Proč?
Každému z nás funguje mozek trochu jinak. Znáte takové ty testy, kdy máte napsaná slova různými barvami a ta slova vyjadřují svým významem barvy jiné. Je tedy např. slovo černá napsáno žlutě a slovo zelená červeně. Když se díváte na text, vidíte červenou nebo zelenou? Moje dcera vidí zelenou – tedy vidí primárně slovo. Když má cokoli vyjádřit obrázkem, raději to popíše, a to i když sotva zná písmenka. Když si procvičuje různé dovednosti, raději vyluští křížovku či zapíše 3+1=4, než aby vybarvila obrázek nebo příslušný počet koleček.
Proto má dojem, že se jí lépe pracuje se slovy. Ačkoliv je louská jako prvňáček. Obrázky jsou pro ni vlastně těžké. Principem hry je totiž propojení co největšího počtu vybraných slov do jednoho společného výrazu, který se jim nepodobá (v případě obrázků propojení více obrázků jedním slovem).
Máte tedy určitý počet kartiček se slovy. Ty rozložíte do sloupců a řádků. Jeden ze dvou hráčů obdrží „klíč“, což je kartička, jež určuje počet sloupců a řádků a především označuje, která ze slov (polí mřížky) patří týmu, která protihráči a která jsou neutrální. Každé pole je vlastně jeden skrytý agent. Druhý hráč (případně celý tým) hádá a odhaluje agenty právě prostřednictvím volby těch správných slov.
Úkolem toho, kdo zná „klíč“, je seskupit co nejvíce slov patřících jeho týmu tak, že je označí jedním výrazem. K tomu přidá počet, tedy kolik slov spoluhráči hledají.
Při čtyřech hráčích hrají tedy dva a dva proti sobě a jeden z týmu zná kód, druhý hádá. Uhodne-li, příslušná kartička se označí vlastním agentem. Uvede-li omylem slovo protihráčů, označí se kartou agenta druhé barvy. Vítězí ten, kdo odhalí více svých slov, tedy agentů.
Příklad by mohl být: týmu patří slova slunce, moře, kočka, dům, veslo, voda, vítr, Holanďan.
V prvním kole by hráč, který napovídá, mohl vybrat slova moře, voda a zkusit přihodit i veslo. Aby navedl tým, může např. říci „tekutina – 3“. Tím určil heslo pro odhalení agentů za jednotlivými slovy. Číslo pomáhá odhalit i méně zřejmá slova. Pokud se hráči trefí, všechna tři pole se označí agentem jejich barvy (tedy v souladu s „klíčem“). Pokud např. někdo vybere navíc ještě slovo „déšť“ místo „veslo“, veslo zůstane neodhaleno a slovo déšť se překryje agentem protihráčů, případně neutrálním „kolemjdoucím“. Jednodušší je označit podobným výrazem slovo pouze jedno, ale pak je minimální šance na výhru. Je to hra o jazyku, o slovní zásobě, o významu slov, o tvořivosti a představivosti, o taktice. Musíte totiž vzít v úvahu i to, aby omylem nedošlo k výběru slova protivníka.
Pokud hrají dva hráči, jejich protihráčem je vlastně fiktivní tým. Simuluje se tak, že v každém kole dojde k odhalení jednoho agenta protihráčů. Výhra je tedy téměř jistá, pokud se podaří alespoň jednou najít více než jedno slovo v daném kole. Hráčů může být ale i více. Týmy pak představují dva špionážní útvary – červený a modrý. Hlavní špión zná identity všech agentů a snaží se co nejlépe „napovídat“ celému týmu – tedy operativcům v terénu.
Krycí jména už si získala trh. Mají mnoho svých příznivců. Hodí se pro společné večery s přáteli i pro děti, které si rády hrají se slovy. U menších dětí rozhodně rozvíjí i schopnost čtení a porozumění slov. Některá slova děti třeba neznají a mohou se zeptat. Pokud chcete přizpůsobit hru úrovni znalostí dětí, můžete si karty se slovy dovyrobit (např. proč nezkusit vyjmenovaná slova nebo jiné pravopisné špeky). Díky příznivé ceně a velmi skladnému balení se hodí do každé domácnosti a je vhodná i na cesty. Ve vlaku to však chce rezervovat místa s větším stolkem, aby se vám tam všechny kartičky matrixu vešly ☺.
RECENZE: Kočičí klub - MINDOK
RECENZE: Elektronická stavebnice BOFFIN
RECENZE: Sardinky - DJECO
