Radka Mužíková: Hraní her přináší rodině aktivně strávený společný čas
Radko, před rokem a půl jste založila facebookovou skupinu Deskovky pro tři bratry, která má dnes neuvěřitelných téměř 5000 členů. Co Vás k tomu vedlo?
Původní záměr byl soukromý – moje kamarádky samozřejmě vědí, že s dětmi hodně hrajeme deskovky. Díky tomu mi na facebooku a emailu často přistávaly dotazy, co mají pořídit svým ratolestem k Vánocům a narozeninám. A mě v jeden moment přestalo bavit to pořád dokola vypisovat, rozhodla jsem se udělat facebookovou skupinu a tam vložit všechny zkušenosti a hry, které máme a které bychom ostatním doporučili. Velmi záhy jsem zjistila, že tyto informace zajímají i další maminky a tatínky. Rádi by s dětmi trávili čas nad hrou, ale často neznají víc než Člověče a Dostihy a sázky. A mě přišlo škoda se o naše zkušenosti nepodělit, protože dnes je trh opravdu široký a je težké si vybrat. Vznikla fungující komunita, do které se zapojili i další hrající rodiče a která nám dělá radost.
Jak jste se Vy sama dostala ke hraní her?
S rodiči hráli už od malička – Člověče, doma vyrobené Dostihy, s babičkou pak celé prázdniny žolíky pořád dokola. K moderním deskovkám jsem se pak dostala díky letním táborům, protože jsme s kamarády jezdili na CVVZ (Celostátní Vzájemná Výměna Zkušeností), kde vždy byla obrovská deskoherna. To nás chytlo, během vysokoškolských let jsme pár her pořídili a k tomu chodili do různých deskoherních klubů, kde bylo možné si hry zkoušet.
S dětmi jste hry začala hrát hned od malinka?
Ano. S mužem máme deskovky jako společnou vášeň, takže bylo jasné, že z potomků si společně chceme vychovat další hráče. Všichni tři synové začínali hrát kolem druhého roku. Nejmladšímu budou dva roky v květnu a už pomalu začíná nejjednodušší hry. Nejstarší byl už v pěti letech velmi zkušený a zdatný hráč a nyní v první třídě hraje s tátou spoustu vysloveně dospělých her se složitými pravidly.
Kolik času denně či týdně trávíte hraním her s dětmi?
Je těžké to přesně spočítat. Určitě víc hrajeme přes zimu, přes léto jsme více venku. Hodně také záleží na věku nejmladšího dítěte v rodině (s miminkem se hraje krásně, kdežto takové batole je pro herní čas dost pohroma). Řekla bych, že průměrně je u nás deskovka na stole minimálně třikrát do týdne. Když na hraní dojde, strávíme s ním minimálně hodinu, většinou vystřídáme několik různých her. To tedy mluvím o herním času s dětmi, pak je zhruba stejné množství času, kdy hrajeme jen my dospělí po večerech.
Mají Vaši synové rádi různé typy her (odhlédneme-li od jejich věku)?
Určite, každý z nich má svůj vkus. Nejstarší (jednička, 7 let, první třída) má velmi rád hry strategické, hry, u kterých může promýšlet i dva tři tahy dopředu. Často a rád také s tatínkem hraje kooperativní hry pro dospělé – ty tedy samozřejmě s dopomocí, ale baví ho probírat strategii, baví ho příběh ve hře. Dvojka (skoro 5 let) má radši hry jednodušší a určitě kratší. Daleko víc ho baví škodící prvek a velmi často si vytváří vlastní cíl hry, kdy pro něj není důležité vyhrát, ale baví ho více samotný průběh. Oba nemají rádi hry, které jsou hodně o náhodě, Člověče či Dostihy/Monopoly vytáhneme tak jednou ročně. Moc nemusíme ani postřehové hry a hry, kde je výrazná paměťová složka, protože tam pak má nejstarší jasnou výhodu a mladšího to nebaví (maminku zas nebaví se krotit a dávat jim šanci).
Schválně jsem se zeptala i kluků. Jednička: "Cokoliv, kde se bojuje, nejlíp, když tam jsou velký armády a dají se zlepšovat zbraně." Dvojka: "Když tam jsou pěkný figurky a hází se kostkama, nejlíp, když se kostky můžou přehazovat."
Které hry jsou jejich nejoblíbenější?
Nejoblíbenější hra se tedy poměrně mění, mezi výrazné stálice z pohledu posledních dvou let u nás patří Kingdomino, Vládce Tokia, Outfoxed a Hero Realms. Ale kluci by určitě odpověděli, že všechno a hlavně to bojovnický. Jako u všech, i u nich téma hraje velkou roli.
Proč je podle Vás hraní her v rodině důležité? Co přináší dětem a co rodičům?
Hry jsou v první řadě super zábava. Jako největší benefit vnímám, že hraní her přináší rodině aktivně strávený společný čas. A důležité je AKTIVNĚ a SPOLEČNÝ. Často se nám stává, že jsme sice spolu, ale vlastně jen vedle sebe, každý se věnujeme něčemu jinému. I od společné činnosti máme tendenci odbíhat, koukat do telefonu, nebo je to často činnost pasivní (třeba si společně pustíme film, jdeme do kina). Deskovky jako takové vyžadují naši plnou přítomnost, soustředění, i během soupeřova tahu musíte sledovat, co dělá, jak na to reagovat. O úroveň výš pak jsou hry kooperativní, které nás nutí strategii vymýšlet společně, komunikovat, prosadit si vlastní názor, dělat kompromisy, pomoci druhému. Protože jen tak máme často šanci vyhrát a všichni se radovat (nebo si všichni postesknout, že dnes jsme to nedali). Jako druhotné jsou z mého pak takové ty klasické dovednosti – děti se lépe soustředí, dokáží dotáhnout věci do konce, hry rozvíjí předmatematické a matematické představy, logické myšlení, vědomosti o daném tématu hry…
Na letošním Kreativním festivalu v Praze nabídnete ostatním rodičům svou zkušenost v Poradně deskových her. Co bude Vaším cílem?
Cíle mé účasti na festivalu pro mě budou podobné jako cíle ve skupině – chtěla bych účastníkům ukázat, jak se v deskoherním světě orientovat a že není třeba se ho bát. Je přirozené, že lidé často mají strach z neznámého, takže radši sáhnout po Dostizích. Ty přece známe a jako malé nás to tak bavilo. Ale jak říká jeden můj kamarád – hrát Dostihy je trochu jako koupit si Škodu 120, protože jako malí jsme s ní taky dojeli, kam jsme potřebovali. Chtěla bych, aby účastníci ztratili ostych, zjistili, že hry se dají na mnoha místech vyzkoušet, není třeba se bát návodů, že hry vlastně nejsou tak drahé, jak jim na první pohled přijdou. A samozřejmě bych jim ráda poradila i konkrétní titul pro jejich konkrétní rodinu, který by je mohl zaujmout.
