RECENZE: Tajná výprava čarodějů - MINDOK
To byste neřekli, kolik toho neustále držíte v hlavě a jak moc musíte neustále držet krok s duchem Bludovítem, který je vám v patách.
Důmyslná hra Tajná výprava čarodějů od společnosti Mindok obsahuje důležitý prvek spojený s pamětí, který mám u her moc ráda. Není to tedy jen o náhodě, co mi určí kostka, ale především ovlivňuji svůj úspěch tím, že si pamatuji, jaký symbol se skrývá pod jednotlivými stromy (žetony stromů jsou oboustranné a na rubu mají obrázky).
Příběh hry je krásně pohádkový. Na půlnočním trhu pro širokou kouzelnickou veřejnost nemají kouzelničtí učni (hráči) co dělat. Ale už je zmerčil duch Bludovít a snaží se je dohonit. Mají sice náskok, ale je jen na nich, zda ho prodlouží či zkrátí. Musí co nejrychleji dorazit na akademii, a to dřív, než budou chyceni.
Jediná záchrana jsou pro ně mrňaví bludíci, kteří jim rádi posvítí na cestu. Jejich pomoc však přichází jen tehdy, když si učni (hráči) dokáží vzpomenout, pod kterým stromem se konkrétní bludíci schovávají. Při každém tahu hráči hází 3 kostkami. Některé obrázky na nich znázorňují právě bludíky. Mohou vám tedy padnout až 3 bludíci. Postoupíte o tolik políček, kolik jich správně pod stromy odhalíte. Ti se však po každém tahu ukryjí zase zpět, takže je nutné si jejich umístění pamatovat po celou dobu honičky.
Může vám však padnout „lektvar“, máte tak bonus navíc – můžete posunout kteréhokoli učně vpřed. Pokud však padne Bludovít, posouváte naopak zákeřného ducha.
Při hledání bludíků se vám občas (hlavně zpočátku) stane, že najdete pod stromem schovaného Bludovíta. Tím tah končí a o jedno pole posouváte opět figurku ducha.
To největší kouzlo, které tato čarodějnická hra plná překvapení a napětí skrývá, je možnost spolupráce. Hráči jsou přece kamarádi, a tak si po celou dobu mohou pomáhat. Nejen při hledání bludíků, ale také při posouvání učňů s pomocí lektvarů. V tu chvíli se mohou dohodnout, komu takové kouzlo nejvíce pomůže. Až ve chvíli, kdy se čaroděj ocitne na schodech školy, ztrácí podporu ostatních. Je sám za sebe a do cíle už musí vlastní cestou. Po vkročení do dveří nad ním ztrácí duch moc a hráč již kostkou nehází. Může však pomoci ostatním dostat se na schody školy (hlavně při odhalování bludíků), kde se již i oni musejí opět postarat sami o sebe.
Kooperativnost hry se ukáže i tím, že výhra je společná – tedy jen pokud všichni učňové dorazí bezpečně do školy. Pokud kteréhokoli z nich polapí duch, nikdo nevyhrává. Platí tedy všichni za jednoho, jeden za všechny. Mám ráda tu atmosféru u her, kdy spolupracujeme, i když třeba v některých chvílích každý hraje za sebe. Zkrátka tak, jak funguje sám život. Nemůžeme pořád soupeřit, tím se vyčerpáváme. Je dobré naučit se pomáhat si navzájem na cestě k cíli a v pravou chvíli se umět prosadit, ideálně bez obětí druhých.
Hra má ještě jeden faktor, který zvyšuje napětí a ztěžuje cestu k cíli (vyzkoušeli jsme hrát bez tohoto efektu a uznali jsme, že to vůbec nebylo napínavé). Na hrací desce vyznačují cestu učňům (a tedy i Bludovítovi) kameny, na nichž jsou zobrazeny různé počty šipek. Nejdříve jen jedna, ale v druhé polovině tři. Šipky nám říkají, o kolik polí na konci každého kola poskočí Bludovít. Je to záludnost, kterou je potřeba vzít v úvahu. Na začátku neusnout na vavřínech díky náskoku, který máme. On se nám snadno rychle ztratí. Ať už proto, že zapomeneme umístění bludíků nebo podceníme právě stoupající rychlost ducha.
Dalším obohacením hry jsou žetonky lektvarů a očarovače kostek. Ty umožňují posunout čaroděje o jedno políčko nebo přehodit všechny kostky. Žetony dostanou hráči k dispozici od začátku hry. Jejich počet pak ovlivní obtížnost a napětí honičky.
U nás tato hra vyhrála ve všech směrech. Krásná grafika, poutavé a napínavé prostředí, jednoduchý koncept postavený na spolupráci i soutěžení, v neposlední řadě pak bytelné zpracování prvků, poctivé figurky ze dřeva i relativně skladné zpracování.
RECENZE: Gravitrax
RECENZE: Kuličková dráha - CLEMENTONI
RECENZE: Twisty - DJECO
