RECENZE: Rivalové - MINDOK
Když jsme spíše chlapsky působící krabici s dcerou otvíraly, nesdílela jsem velké nadšení. Myslela jsem si, že to celé bude o předhánění a vytlačování z dráhy, křik a boj… Prostě takové ty klučičí hrátky, které jsou pro budoucí tatínky důležité a cenné právě v dětství. Moje dcera není úplně princezničkovský typ a odmalička střídá hry bez ohledu na to, zda jsou pro kluky či holky. Milovala dřevěné vláčkodráhy a kdykoli měla klučičí návštěvu, s radostí vyhrabala v šuplíku sadu autíček různých velikostí a těšila se, že si konečně s někým pořádně zahraje na svém oblíbeném koberci s obrázky silnic klikatících se mezi městy i přírodou.
Moje dcera tedy nadšeně a plna očekávání „naskenovala“ hrací desku a veškeré příslušenství a hltala pravidla rychleji, než já je stačila číst. Postupně jsem při odhalování principu hry přicházela konceptu na chuť. Jako správný rodič jsem hledala jakoukoli prospěšnost a přínos pro bystré a tvořivé dítě, jehož čas je nutno zaplnit něčím edukativním, i kdyby to bylo jen počítání puntíčků na hrací kostce.
Velmi rychle nám stoupal adrenalin v krvi a obě jsme se nemohly dočkat, až dočteme poslední větu v návodu ke hře. Pravidla nejsou složitá a dají se velmi dobře předvídat. Jsou vymyšlena tak, aby hloubka zážitku byla velká i při naprosto jednoduchém konceptu hry. Tleskám!!! Nebolí mě při čtení hlava z toho, jak se mi z ní kouří, což se mi občas při čtení pravidel stává. V poklidu pomyslně mávám startovním praporkem a jedem!
Doufám, že jste také natěšení a máte chuť tuhle jízdu s námi absolvovat! Tak se držte, jedem!!
Základním principem čistě soupeřivého utkání je celkem nepřekvapivě jízda aut od startu k cíli. Dostat se k cíli jako první je trumf, ne však nutně jediný a nevyhnutelný. I bez prvního místa lze při troše šikovnosti vyhrát. Není to tedy tak jednoduché – hnát se o sto šest s autem klikatou dráhou na konec a pak zaskřípat brzdami. Taktika je podstatou cesty k vítězství a mnohdy naprosto nenápadné tahy vedou právě k nejlepšímu bodovému výsledku. Je zajímavé, jak děti lehce vytuší, co je právě tím správným přístupem. Pořád mě nepřestávají udivovat svým talentem a chutí vyhrát. Když byl u nás na návštěvě stejně starý (tedy osmiletý) kamarád, zachoval se podobně – okamžitě vychytal podstatné zásadní triky a porazil mě.
A jaké je tedy to tajné kouzlo na cestě k výhře? Aut je celkem 6 – každé jiné barvy. Na počátku hry však o tom, kdo jaké auto bude pomyslně řídit, nerozhoduje volba ani náhoda, ale promyšlená dražba. Přitom je potřeba zvážit nejen jaké auto zvolím, kolik aut vůbec do svého týmu naberu, ale především jaký finanční obnos navrhnu tak, abych auto získala, ale zároveň za co nejnižší možnou cenu. Rovnou s vámi mohu sdílet svou zkušenost, že vydražit 4 auta, každé za 6 milionů, k výhře velmi těžko hráče dovede. A proč?
Celkové skóre totiž ovlivňuje několik zásadních faktorů, a to:
-
Kolik aut a za jakou sumu peněz vydražíte na začátku (a pozor, jen jedno z aut dává právo svému majiteli začít ve hře jako první!).
-
Jak správně tipnete v sázkách na vítěze.
-
Jaké pořadí nakonec vaši jezdci v závodě získají.
Snadno jste zjistili, že v této hře počítáme v milionech (jak strhující). Počty jsou sice základní, ale výsledná rovnice už tvoří dobrou matematickou úlohu, u které se i druhák může zapotit. Navíc malá chybička znamená velký rozdíl, takže děcka… Počítat přesně!
Maximální částka v dražbě je 6 milionů za auto. Za první místo pro srovnání získáte milionů 12.
Zajímavá je i částka, kterou získáte, pokud dobře tipnete na vítěze už při první sázce. Sázky jsou 3, ale samozřejmě ta první, nejvíce vzdálená od konce, je největší sázka do loterie, a také podle toho i oceněná.
Pokud tedy vlastníte např. modré auto, které dojede do cíle první, a navíc si na něj ve všech třech kolech vsadíte, máte velkou šanci vyhrát, i když jste auta na začátku vydražili méně výhodně.
A jak se s auty pohybovat? Naprosto jednoduchý princip, ale dokonalý v tom, že nezůstáváte na pospas náhodě jako např. u házení kostkou, ale vysokou měrou ovlivňujete, jak se vaše i ostatní auta posouvají k cíli. Taktizovat je nutné i proto, že na trase jsou různá zúžení a ta se dají pěkně nepříjemně zablokovat. Je také potřeba dobře volit cestu, protože pokud vyberete vnitřní dráhu, dojdete samozřejmě dál (což děti ne vždy na počátku automaticky domyslí).
K posunu vám pomáhají důmyslně navržené karty. Každá z nich obsahuje různý počet barev, které odpovídají barvám aut. Nechybí samozřejmě ani barva neutrální, tedy žolíková. Každá barva může mít různá pořadí a také různou hodnotu. Je tedy naprosto zásadní vybrat právě tu nejlepší variantu z několika karet, které máme v ruce. Jeden dobrý tah může všechno zamíchat.
Karty jsou rozdané mezi hráče a v průběhu hry si každý tzv. dolízává ze svého balíčku po použití (a tedy odhození) karty z ruky. Tyto karty na počátku hry slouží i jako „peníze“ při dražbě aut. Myšlenka peníze nepoužívat, ale pouze zaznamenávat hodnoty a ty pak spočítat na přiložených formulářích, se mi velmi líbí. Vlastně tak ještě lépe kopíruje reálný svět – krom celé myšlenky závodu (náklady na pořízení aut, sázky a odměna za vítězství). Je potřeba naučit se počítat tok peněz i v abstraktní podobě – bez bankovek. Je to trochu těžší, ale nezbytné v době, kdy většina transakcí se postupně převádí do bezhotovostních převodů.
Jak dopadla naše první hra?
Obohacením pro zkušené hráče může být doplňkový princip zvláštních schopností jednotlivých řidičů (někdo třeba má tu „schopnost“ vybrat si, jestli na kartě posouvá auta v pořadí shora dolů či zdola nahoru, což se v běžných pravidlech nesmí). Tím hra získá novou dynamiku a nutnost přemýšlet o trochu víc.
Musím uznat, že hra Rivalové upoutala naši pozornost na relativně delší čas. Již první večer jsme ji hráli několikrát a stále nás baví. Osvědčila se také při setkání s kamarády i dospělými, a to právě díky rychle pochopitelným pravidlům a univerzálnosti konceptu, který ocení všechny věkové kategorie, ale především (možná nečekaně) obě pohlaví. U dětí, které jsou ještě příliš malé, anebo se třeba déle ostýchají, posloužila hrací deska, která je oboustranná, tudíž nabízí dvě různé dráhy s různou dynamikou a v kombinaci s propracovanými barevnými autíčky, zkrátka jako inspirace pro vlastní dobrodružství malých závodníků.
RECENZE: Gravitrax
RECENZE: Kuličková dráha - CLEMENTONI
RECENZE: Karak - ALBI
