RECENZE: Příšerky ze skříně - GRANNA
Tato milá a sympatická hra má totiž několik předností, které prostě nelze přehlédnout:
-
Výhodné balení v krabici „tak akorát“ velké – můžete jí vzít s sebou na víkend, do batohu na výlet nebo třeba na delší posezení s přáteli ať už doma, či v restauraci.
-
Nevyžaduje velký prostor k hraní. Díky tomu, že lze využít obě části krabice ke hře, neztrácejí se součásti hry tak snadno.
-
Grafika je vtipná a originální, zároveň nezaměnitelná.
-
Téma strašidýlek, která vypadají spíše vtipně a navíc je zavíráme do skříně, je pro bázlivé děti, jejichž svět je plný neznámých bytostí, jimiž se cítí být ohroženy, přitažlivé a zároveň i léčivé.
-
Hlavní dovedností, kterou ve hře používáme, je paměť. A tak mohou mít výhodou i ti, kdo třeba neocení logické či strategické hry. Navíc trénink paměti je vždy a všude užitečný, pro děti obzvlášť. Osobně navíc oceňuji i fakt, že dítě úplně nevnímá, že cílem je prostě pamatovat si. Chce zkrátka příšerky zastrčit do skříně a udělá pro to cokoliv. Díky, tvůrci!!!
-
Princip hry Příšerky ze skříně je velmi jednoduchý, ale baví vás, a to klidně pořád dokola. Neomrzí se. A překvapivě baví i větší děti, které tak mohou hru sdílet i s menšími parťáky.
-
Velké plus je také kooperativní charakter, který podporuje u dětí zdravou soutěživost v souladu s dobrým pocitem ze spolupráce (spojme síly a dokážeme víc).
Taková hra by prostě neměla chybět v žádné knihovničce.
Když jsem tu malou sympatickou krabičku kupovala, byla má dcera ještě malá. Myslím, že jí bylo kolem pěti let. Jak viděla různě ztvárněné příšeráky, zajásala. Zpočátku jsem měla obavy, že dítě, které se bojí duchů téměř všude, nejvíc ve vaně, bude ještě více šílet a vidět ztvárněné postavičky i v postýlce. Opak byl však pravdou. Je zřejmě promyšlenou taktikou vytvořit příběh, kdy přemáháme příšerky hračkami a strkáme je do skříně, čímž se tak od nich osvobozujeme. Hra je veselá, má spád, je jasná a vhodná pro každého. Zahrají si ji s dětmi rádi prarodiče i různě věkově rozložené skupinky dětí.
Všimla jsem si, že v dnešní době pexeso už tolik „nefrčí“. Možná je to i proto, že právě tato oblíbená hra je jednou z nejlevnějších forem dárkových předmětů, a tak je jí všude plno. Na každém kroku děti dostávají pexeso. Alespoň nám se doma hromadí. Nenašla jsem žádné, které by zaujalo natolik, že bychom si na něm cvičili paměť. Ale je možné, že je to právě tím, že dcera ráda tvoří a přemýšlí a paměť cíleně cvičí nerada. O to víc je pro nás spásou jakákoli činnost, která ji tak zaujme, že s radostí zapne i tu část mozku, která je za krátkodobou paměť zodpovědná.
A přiznejme si i my dospělí, kdo by neocenil jednoduchou hru, kde si procvičíme své mozkové závity právě v oblasti paměti, aby nás „ten Němec, ten pan Alzheimer“ jednou tak snadno nechytil.
Nedávno jsem v obchodech objevila další pokračování této naší oblíbené hry, kterou si rádi zahrajeme i po dvou letech, co ji máme doma. Je určená pro větší děti a jsem velmi napjatá, jak se povedla. Ráda se s vámi opět podělím o naše první dojmy.
RECENZE: Kočičí klub - MINDOK
RECENZE: Kayanak - HABA
Rozhovor o hrách s Monikou Domincovou
