RECENZE: Mountains - HABA
Tématika horské turistiky je blízká mému srdci. Mám radost vždy, když vidím, že se v tolika rodinách daří dětem lásku k chození po horách úspěšně předat i s batohem, výhledy a třeba i bolavýma nohama, ale krásným pocitem při večerním usínání. Toto poslání snad desková karetní hra od společnosti Haba splňuje, jak nejlépe to jde. Navíc nám ukazuje pravé hodnoty uctívané všemi horaly, učí nás spolupracovat, pomáhat si a k tomu taktizovat pro dosažení individuálního vítězství, které nepřichází na úkor druhých.
Pojetí grafiky a vlastně i samotný název Mountains nás v počátku trochu zmátl. Očekávala jsem relativně složitá pravidla, zákeřnosti, nebezpečí, risk, soutěživost, cestování k různým cílům, a také delší herní čas. Pro dceru obrázek na krabici i samotný anglický název rovněž nebyl až tak srozumitelný a poutavý. Nenápadná krabice tak ležela nějaký čas ve skříni, až přišel jeden deštivý den a já se rozhodla, že do hry proniknu sama. Jen tak si ze zvědavosti užiji fiktivní hraní. K tomu bych ráda povzbudila všechny rodiče, kteří nedokáží najít parťáky ke hře. Vězte, že jakmile rozložíte herní prvky a začtete se do pravidel, váš výraz ve tváři (chtě nechtě) bude postupně přitahovat dosud jen přihlížející kolemjdoucí a přiměje je žadonit, abyste jim ta pravidla co nejrychleji vysvětlili.
„Hory“ jsou přesně ta hra, kde je potřeba poznat příběh zevnitř. Nespoléhat na krabici či popisky, ale pustit se rovnou do hry. První partie je spíše oťukávací. Zjišťujete, které taktiky jsou výhodné nebo ne. Už u té druhé jsme nasadili strategické triky a zcela se ponořili do vcelku jednoduchých, ale chytlavých pravidel.
Hrací deska je velmi jednoduchá a i celá příprava ke hře trvá jen chvilku. Jakmile objevíte v balení tzv. „vrcholové knihy“, což jsou napodobeniny turistických deníčků – a to včetně dokonale věrně zpracovaného vrcholového razítka, které si do knížky každý otiskne ve chvíli, kdy k tomu získá patřičné „oprávnění“, zaplesáte. Razítka jsou v této hře vlastně výherní body a jde tedy o to získat jich co nejvíce. Každý hráč si vezme jednu knihu a vloží si do ní prázdný list s čtvercovou mřížkou pro umísťování razítek. Pravidla doporučují, aby si hráči obsah knížky, tedy počet získaných razítek, navzájem neprozrazovali, čímž zvýší napětí hry. Je to na vás, domluvte se na začátku, co vám více vyhovuje.
Základní cestou k získání razítek je zdolání různě obtížných výprav. Jejich obtížnost je vyjádřena a určena potřebným vybavením. Nenechte se tedy v tomto momentě zmást očekáváním, že budete někam cestovat či dosahovat konkrétních cílů, jak to bývá u logisticky pojatých her. Nejde o cíl, ale o přípravu. V této hře je vaše mise splněna tím, že získáte všechno vybavení potřebné na danou túru.
Právě vybavení, jež hráčům umožní zdolat jednotlivé túry, je na této hře jedinečným prvkem. Líbí se mi to jednoduché kouzlo sbírání základních potřeb pro chození po horách. Žádné novodobé vymoženosti, žádné složitosti, ale jednoduše základ turistické výbavy ověřené léty! Na 32 kartách vybavení jsou vyobrazeny boty, brýle, vařič, stan nebo třeba lampa. Některá výzbroj se opakuje, což je důležité, protože k určitým túrám potřebujete výbavu dvakrát. Ty patří k nejobtížnějším.
Odměnou může být určitý počet vrcholových razítek (jak si dobře pamatujete, o ta nám primárně ve hře jde) nebo různý počet tzv. pomocných kamenů. Jednodušší túry (1-2 potřebné druhy vybavení) umožňují získat pouze kameny, nikoliv razítka!
Tato hra tedy disponuje jedinečnou zápletkou – hráči si mohou vybavení půjčovat. Dokonce musí. Znamená to, že pokud někomu chybí výbava ke splnění podmínek túry a požádá mě o půjčení jednoho či více druhů vybavení, půjčím mu ho a nemlžím či nelžu o tom, zda ho mám. Říkáme si vždy pravdu. Pomáháme si vždy, když to druhý potřebuje. Nabídnutá pomoc však nikdy není pro nikoho nevýhodná. Jednak proto, že vybavení mi v danou chvíli chybět nebude a jednak proto, že hráč, který mne o pomoc požádá, mi vždy na oplátku dává pomocný kámen. Bez ohledu na to, zda já vybavení vlastním. To zní trochu krutě, ale není to tak zlé, jak to vypadá! Stačí totiž zapojit svou paměť a po pár kolech už víme, jaké vybavení kdo má či nemá, a tak kameny neplýtváme. Naopak, šetříme si je pro případ, že se budou hodit. V případě hry dvou hráčů, má každý hráč 8 karet s vybavením, u pěti hráčů má každý jen 3, což je v našich silách si zapamatovat pro efektivní využívání kamenů.
Kameny získají hráči na počátku hry (8 kamenů), dále, jak jsem již zmínila, je mohou získat splněním podmínek některých turistických karet či v případě, že jsou požádáni o pomoc. Jejich počet se dá navýšit také tím, že hráč vynechá kolo, nebo zvolenou turistickou kartu odmítne splnit (proto, že předpokládá, že by se mu to stejně z různých důvodů nepodařilo). Bez kamenů se k dobrému výsledku nedostaneme, a tak je dobré s nimi v průběhu hry hospodařit podle nejlepšího svědomí. Stávalo se, že nám občas kameny chyběly, když se to zrovna velmi hodilo. I to je poučení k nezaplacení.
Kameny totiž kromě výměny za půjčení výbavy mají i jiné užitečné možnosti využití:
Možnost koupení vybavení v průběhu hry dává hře větší spád. V počátečních kolech hráči zjistí, které vybavení ve hře úplně chybí, tedy není ve výbavě žádného hráče. Spousta turistických karet pak rovnou končí odložené v balíčku. Dokoupení výbavy zlepší hratelnost karet.
Ačkoliv nás tato hra na první pohled tolik neupoutala, nakonec jsme objevili její velké kouzlo a množství pozitiv. Zpočátku jsme ji doma všichni hráli několikrát denně díky její srozumitelnosti a svižnosti – rychlá příprava a délka hry jsou příznivé u běžného chodu rodiny. Balení je skladné a hodí se na cesty už i proto, že svým přátelům ji velmi snadno vysvětlíte a nemusíte si na ni vyhradit celý večer. Má pěknou grafiku a poutavý koncept založený na pomáhání si navzájem – schopnost neváhat půjčit kamarádovi potřebné vybavení, když to potřebuje, je vhodné podpořit u dětí již v raném věku. V té souvislosti bych si troufala tvrdit, že hranice 8 let uváděná autory je možná zbytečně vysoká. Kouzlo hry je totiž také v tom, že neobsahuje žádné texty a počty. Pracuje se jen s obrázky a koncept je snadno pochopitelný, primárně založený na zapamatování si, kdo které karty drží v ruce. Věřím, že malí milovníci taktických her, kteří třeba rádi chodí na výlety, se do hry úspěšně pustí už klidně v 6 letech. Naučí se tak alespoň hromadu nových slovíček, která neznají ani mnozí dospělí (třeba jako já termín „putna“).
Hrací deska není nutná k tomu, aby bylo možné si hru zahrát. To je velkou výhodou. Když hry bereme mimo domov, dávám často obsah velkých krabic do menších uzavíratelných plastových krabiček a vybírám jen nejnutnější díly, což právě tuto hru činí velmi skladnou. Díky svému konceptu hra spadá do cenové úrovně kolem pěti set korun, a tak je dostupná i těm, kteří nemohou investovat více. Věřím, že se do „Hor“ zamilujete stejně jako my a nebudete je chtít opustit. Tato hra splňuje všechny základní předpoklady pro hratelnost a oblíbenost u rodin s menšími i většími dětmi a rádi po ní sáhnete, když se zrovna nevydaří počasí, případně když nevíte, co s načatým večerem a do kina už to nestihnete.
„Hory“ jsou přesně ta hra, kde je potřeba poznat příběh zevnitř. Nespoléhat na krabici či popisky, ale pustit se rovnou do hry. První partie je spíše oťukávací. Zjišťujete, které taktiky jsou výhodné nebo ne. Už u té druhé jsme nasadili strategické triky a zcela se ponořili do vcelku jednoduchých, ale chytlavých pravidel.
Hrací deska je velmi jednoduchá a i celá příprava ke hře trvá jen chvilku. Jakmile objevíte v balení tzv. „vrcholové knihy“, což jsou napodobeniny turistických deníčků – a to včetně dokonale věrně zpracovaného vrcholového razítka, které si do knížky každý otiskne ve chvíli, kdy k tomu získá patřičné „oprávnění“, zaplesáte. Razítka jsou v této hře vlastně výherní body a jde tedy o to získat jich co nejvíce. Každý hráč si vezme jednu knihu a vloží si do ní prázdný list s čtvercovou mřížkou pro umísťování razítek. Pravidla doporučují, aby si hráči obsah knížky, tedy počet získaných razítek, navzájem neprozrazovali, čímž zvýší napětí hry. Je to na vás, domluvte se na začátku, co vám více vyhovuje.
Základní cestou k získání razítek je zdolání různě obtížných výprav. Jejich obtížnost je vyjádřena a určena potřebným vybavením. Nenechte se tedy v tomto momentě zmást očekáváním, že budete někam cestovat či dosahovat konkrétních cílů, jak to bývá u logisticky pojatých her. Nejde o cíl, ale o přípravu. V této hře je vaše mise splněna tím, že získáte všechno vybavení potřebné na danou túru.Právě vybavení, jež hráčům umožní zdolat jednotlivé túry, je na této hře jedinečným prvkem. Líbí se mi to jednoduché kouzlo sbírání základních potřeb pro chození po horách. Žádné novodobé vymoženosti, žádné složitosti, ale jednoduše základ turistické výbavy ověřené léty! Na 32 kartách vybavení jsou vyobrazeny boty, brýle, vařič, stan nebo třeba lampa. Některá výzbroj se opakuje, což je důležité, protože k určitým túrám potřebujete výbavu dvakrát. Ty patří k nejobtížnějším.
Příprava hry
Na hrací desku si na určená místa položíte balíčky turistických karet o 6 úrovních obtížnosti. U těch nejlehčích potřebujete jen jeden předmět do výbavy, u nejtěžších pak 5, přičemž jeden z předmětů je potřeba dvakrát. Karty rozdělíte do hromádek podle těchto úrovní a umístíte na desku lícem dolů. Z hromádek si během svého tahu každý hráč vybírá turistickou kartu podle své volby a k ní pak shání potřebné vybavení. Pokud se mu to podaří, získává odměnu uvedenou na kartě (pro přehlednost je odměna zobrazena i na hrací desce vedle každého balíčku).Odměnou může být určitý počet vrcholových razítek (jak si dobře pamatujete, o ta nám primárně ve hře jde) nebo různý počet tzv. pomocných kamenů. Jednodušší túry (1-2 potřebné druhy vybavení) umožňují získat pouze kameny, nikoliv razítka!
K čemu slouží pomocné kameny? A proč jim říkáme „pomocné“?
V horách totiž každý pomáhá druhým, když to potřebují. Jsme k sobě poctiví a pravdiví. Zkrátka spolupracujeme. Přitom nás hra Mountains učí jedné důležité dovednosti – umět si říci druhým o podporu ve smyslu pravidla „win – win“. Jde o určitou vzájemnou týmovou podporu. Navíc vlastně nejde tolik o reciprocitu ale spíše o naši možnost či schopnost pomoci konkrétnímu člověku v danou chvíli, což i v životě bývá někdy těžké přijmout.Tato hra tedy disponuje jedinečnou zápletkou – hráči si mohou vybavení půjčovat. Dokonce musí. Znamená to, že pokud někomu chybí výbava ke splnění podmínek túry a požádá mě o půjčení jednoho či více druhů vybavení, půjčím mu ho a nemlžím či nelžu o tom, zda ho mám. Říkáme si vždy pravdu. Pomáháme si vždy, když to druhý potřebuje. Nabídnutá pomoc však nikdy není pro nikoho nevýhodná. Jednak proto, že vybavení mi v danou chvíli chybět nebude a jednak proto, že hráč, který mne o pomoc požádá, mi vždy na oplátku dává pomocný kámen. Bez ohledu na to, zda já vybavení vlastním. To zní trochu krutě, ale není to tak zlé, jak to vypadá! Stačí totiž zapojit svou paměť a po pár kolech už víme, jaké vybavení kdo má či nemá, a tak kameny neplýtváme. Naopak, šetříme si je pro případ, že se budou hodit. V případě hry dvou hráčů, má každý hráč 8 karet s vybavením, u pěti hráčů má každý jen 3, což je v našich silách si zapamatovat pro efektivní využívání kamenů.
Kameny získají hráči na počátku hry (8 kamenů), dále, jak jsem již zmínila, je mohou získat splněním podmínek některých turistických karet či v případě, že jsou požádáni o pomoc. Jejich počet se dá navýšit také tím, že hráč vynechá kolo, nebo zvolenou turistickou kartu odmítne splnit (proto, že předpokládá, že by se mu to stejně z různých důvodů nepodařilo). Bez kamenů se k dobrému výsledku nedostaneme, a tak je dobré s nimi v průběhu hry hospodařit podle nejlepšího svědomí. Stávalo se, že nám občas kameny chyběly, když se to zrovna velmi hodilo. I to je poučení k nezaplacení.
Kameny totiž kromě výměny za půjčení výbavy mají i jiné užitečné možnosti využití:
- v horské chatě lze za ně koupit další vybavení či razítka (karta s horskou chatou se náhodně vyskytuje v balíčcích turistických karet)
- variabilně lze do pravidel přidat i možnost koupit za určitý počet kamenů v konkrétní fázi hry vybavení či razítka (hodnotu si hráči mohou spolu dohodnout)
Možnost koupení vybavení v průběhu hry dává hře větší spád. V počátečních kolech hráči zjistí, které vybavení ve hře úplně chybí, tedy není ve výbavě žádného hráče. Spousta turistických karet pak rovnou končí odložené v balíčku. Dokoupení výbavy zlepší hratelnost karet.
Ačkoliv nás tato hra na první pohled tolik neupoutala, nakonec jsme objevili její velké kouzlo a množství pozitiv. Zpočátku jsme ji doma všichni hráli několikrát denně díky její srozumitelnosti a svižnosti – rychlá příprava a délka hry jsou příznivé u běžného chodu rodiny. Balení je skladné a hodí se na cesty už i proto, že svým přátelům ji velmi snadno vysvětlíte a nemusíte si na ni vyhradit celý večer. Má pěknou grafiku a poutavý koncept založený na pomáhání si navzájem – schopnost neváhat půjčit kamarádovi potřebné vybavení, když to potřebuje, je vhodné podpořit u dětí již v raném věku. V té souvislosti bych si troufala tvrdit, že hranice 8 let uváděná autory je možná zbytečně vysoká. Kouzlo hry je totiž také v tom, že neobsahuje žádné texty a počty. Pracuje se jen s obrázky a koncept je snadno pochopitelný, primárně založený na zapamatování si, kdo které karty drží v ruce. Věřím, že malí milovníci taktických her, kteří třeba rádi chodí na výlety, se do hry úspěšně pustí už klidně v 6 letech. Naučí se tak alespoň hromadu nových slovíček, která neznají ani mnozí dospělí (třeba jako já termín „putna“).
Hrací deska není nutná k tomu, aby bylo možné si hru zahrát. To je velkou výhodou. Když hry bereme mimo domov, dávám často obsah velkých krabic do menších uzavíratelných plastových krabiček a vybírám jen nejnutnější díly, což právě tuto hru činí velmi skladnou. Díky svému konceptu hra spadá do cenové úrovně kolem pěti set korun, a tak je dostupná i těm, kteří nemohou investovat více. Věřím, že se do „Hor“ zamilujete stejně jako my a nebudete je chtít opustit. Tato hra splňuje všechny základní předpoklady pro hratelnost a oblíbenost u rodin s menšími i většími dětmi a rádi po ní sáhnete, když se zrovna nevydaří počasí, případně když nevíte, co s načatým večerem a do kina už to nestihnete.
RECENZE: Karuba - HABA
Pokud máte rádi princip tvoření krajiny (propojování dílků mapy s obrázky krajiny a cest různých tvarů), pak je tato hra přesně pro vás. A pokud jste si navíc oblíbili kontext dobrodružství, resp. honby divočinou za poklady a pyramidami, pak neváhejte a zkuste Karubu. H...
RECENZE: Boom, Bang, Gold - HABA
Máte rádi hry, kde se do něčeho bouchá a navíc jde o postřeh? Takový ten stres, aby člověk něco udělal co možná nejrychleji? My moc ne… Proto když jsem z pravidel hry Boom, bang gold vyčetla, že budu někam do krabice házet plnou parou dynamit a pak rychle sbírat žetony,...
RECENZE: Karak - ALBI
Pokud bych měla nějakou hru nazvat dětskou hitovkou, Karak by na toto ocenění rozhodně aspiroval. Asi je to tím, že má české autory nebo že navazuje na oblíbené hry tatínků: "Temná silueta hradu Karak se vzpíná nad vyprahlou pustinou. V hlubinách pod jeho rozpadajícími...
Monika Domincová
Monika je naší externí posilou, autorkou mnoha recenzí a hodnocení společenských her a stavebnic na blogu Agátina světa. Její zálibou je hledat edukativní rozměry napříč hrami a rozvíjet hrou svou dceru Karolínu.