RECENZE: Kočičí klub - MINDOK
Radost nevyprchala ani po pár dnech. Naopak. Přicházely kamarádky a chtěly hrát také. Některé ještě ten den úspěšně přesvědčily své maminky, že takovou hru je nutné mít doma. A tak občas přijde ta chvíle, kdy holky nadšeně zvolají „pojďme si dát Kočičí klub!“
Mám ráda hry minimalisticky elegantní – malá skladná krabice nezabírající půlku skříně v malém bytě, promyšlený koncept, který nutí přemýšlet a taktizovat, aniž si to uvědomíme, vtipná grafika a texty, v neposlední řadě pak určitá paralela k reálnému životu. Ano, kočky opravdu existují a jsou dětmi oblíbené pro svou mazlivou nezávislost a fotogeničnost. Ano, kočky opravdu musíme krmit, dopřát jim hraní a postarat se i o ty toulavé. Každá má samozřejmě jinou hodnotu a jiné potřeby.
Tak a teď už rychle začněme hrát! Je to tak trochu i návyková hra, má totiž spád. Žádné složité úkony. Jednoduchý princip, trocha štěstí, ale hlavně vlastní promyšlená strategie rozhoduje o tom, kdo nakonec nasbírá nejvíce bodů.
Děti se rozehrály. Přicházejí komentáře typu: „Matyldu mám nejradši, tu mi nechte, prosííííím!“ nebo „Já už mám nakrmenou Tulačku, Flíčka i Borůvku“ a pak třeba také „Jé, tuhle hračku ještě nemám.“
Do hry se nenápadně vkrádá i trocha matematiky. Karty totiž na stole skládáte do tří řad a tří sloupců, přičemž vždy musíte relativně rychle vyhodnotit, která kombinace tří karet je pro vás právě v tuto chvíli nejvýhodnější: zda potřebujete spíše sbírat kočky, jejich potravu, hračky, kostýmy nebo jiné taktické nástroje, jako je šanta, či „kouzelný“ rozprašovač. Díky němu totiž můžete zrušit embargo na řadu/sloupec, který hráč před vámi vybral, a karty tak obměnil. Může být také hodně výhodné si takové karty (ač nenesou žádné body) schovat na závěr hry, kdy rozhoduje každá drobnost.
Jako malé kouzlo vnímám i fakt, že hra je velmi nestandardně tvárná. Přijdou-li třeba menší děti, mohou pouze vybírat kočičky a krmit je. Sice možná nevyhrají, ale tento princip pochopí snadno a užijí si tak hru i s většími dětmi. Ty už taktizují více, třeba kterou kočku se vyplatí nakrmit, aby přinesla svou hodnotu, a kterou obětovat.
Zajímavým obohacením jsou tzv. ztracené kočky. Ty je možné do hry vůbec nezařadit a nijak to nezmění kvalitu příběhu. Naopak, pokud už jste trochu pokročilí a zvládnete další „level“, můžete sbírat karty, jež vám umožní vybrat si právě kočku zatoulanou. Taková kočička vám třeba nepřinese body přímo, ale když si to pořádně promyslíte, může být právě pro vaši kombinaci nakrmených chlupatých kamarádek strategicky rozhodující při počítání bodů na závěr.
Podobných zpestření je v této poutavé karetní hře více. Můžete se např. zaměřit na sbírání hraček pro své kočičky. Jejich bodování funguje tak, že za jednu hračku máte na závěr 1 bod, ale za pět různých karet s třepetalkou, myškou, škrabadlem, šplhadlem či klubíčkem máte již bodů 12.
Sbírat můžete i kostýmy. Kdo má na závěr nejvíce kostýmů, dostává 6 bodů navíc (je tedy dobré bedlivě sledovat, jak si v průběhu hry stojí ostatní). Na druhou stranu je fajn mít kostým alespoň jeden, protože pokud nemáte žádný, ztrácíte v závěrečném bodování 2 body.
Pak je tu šanta kočičí. Nejen že se děti díky svým všetečným otázkám dozvědí, co to vlastně šanta je, ale mohou díky ní navíc získat v případě, že nasbírají čtyři karty, 2 body za každou svou nakrmenou kočku. A to už stojí za to! Ale pozor! Když máte pouze jednu a podceníte její důležitost, ztratíte na konci 2 body.
Jak jsem již zmínila, hra je velmi úsporná. Balíček karet a pár barevných kostiček sloužících jako krmivo, které se pokládá na kočičky tak, aby došlo k jejich „nakrmení“. Je to velmi přehledné a názorné. I pro dospělé je mnohdy oříšek nakombinovat efektivně všechny tři druhy krmiva, když každá kočka potřebuje jiné množství a jiný druh. Někdy se tak vyplatí využít tzv. žolík, který lze použít místo kterékoliv z nich.
Závěrečné bodování je celkem náročný test z matematiky. Bez pořádného soustředění to těžko zvládne i dospělý. Zdánlivě jednoduchý koncept totiž skrývá mnoho taktických principů, které ve finále hrají klíčovou roli. Do hry totiž vstupuje i faktor bodování, např. všech černých či zrzavých koček, přičemž strakaté platí za všechny barvy.
Ještě před počítáním bodů (po skončení hry) je dobré si pořádně prohlédnout všechny své získané karty a kostičky žrádla. Některé kočky po nakrmení totiž přinesou více bodů, jiné zase nepřinášejí body přímo, ale díky jiným výhodám. Přihodíte hračky, šanty, kostýmy. Na první pohled obvykle nelze rozeznat, kdo vyhrál. Pro férovost doporučuji, aby počítání po očku sledoval matematicky založený dospělák, protože téměř u každé hry se nám zatím stalo, že i desetileté děti udělaly nezáměrně pár chyb (ať už kvůli neznalosti pravidel, tak třeba proto, že udržet v hlavě mezisoučty už je doslova vyšší dívčí).
Řeč byla celou dobu o dívčím světě, nicméně nevidím jediný důvod, proč by hra neměla bavit i kluky. Princip hry prostě buď baví, nebo ne. Jsou kluci, kteří na jakékoli podněty bez aut či dinosaurů nezareagují. Ale pokud budete mít pohromadě partu dětí, věřte, že tahle hra má potenciál strhnout všechny kategorie hráčů a zajistit velkou dávku zábavy a napětí.
Nerada bych zapomněla na jednu zásadní vlastnost této hry; karty se spoustou kocourků a koček s originálními jmény, kostičky představující potravu pro ně, ale také hračky a kostýmy či zelená šanta - to vše náramně poslouží pro vytváření vlastních příběhů a her. Moje dcera například miluje svou verzi, kdy bereme karty, pak si tvoříme hierarchii kočiček, vyměňujeme, párujeme, krmíme, rodí se nám koťata a těm dáváme hračky. Na konci se nejedná o žádné bodování. Jde přece o hru. A ta nemá žádné hranice a strnulé normy. Je jen na nás, co s tou krabičkou plnou graficky poutavého materiálu uděláme.
RECENZE: Boom, Bang, Gold - HABA
RECENZE: Jungle Logic - DJECO
Logopedie JINAK: 6.díl Staňte se její součástí
