RECENZE: Kavárna mimozemšťanů - DJECO
Když jsme tuhle hru několik dní po sobě opakovaně hráli ve dvou či ve třech, zeptala jsem se své dcery, co ji na hře tak přitahuje. Bez váhání odpověděla, že tím důvodem je spolupráce. A to jsem byla dosud přesvědčená, že právě ona je ten typický soutěživý typ. Jenže není to tak jednoduché. Soutěživost má odjakživa dvě stránky – vyhrát a prohrát. Jsou lidé, co soutěží rádi natolik, že občasná prohra jen nabudí další chuť pokračovat ve hře. Pak jsou ti, co velmi těžce nesou selhání a nedokonalost. A nevyhrát je pro ně takový stres, že raději nehrají. Pocit jistoty, že nelze prohrát, dává těmto lidem chuť překonávat sebe i druhé. Vědomí, že si navzájem můžeme pomáhat, jen posiluje tu bezpečnou rovinu, že všechno obvykle dobře dopadne.
Sympatické zpracování obsahuje hrací desky v podobě kavárny se stoly a židlemi. Jedná se o 4x4 pole, kam hráči umísťují podle určitých pravidel čtvercové kartičky. První hra byla pro nás nejtěžší. Postupně jsme zvyšovali obtížnost a tu nejvyšší jsme ani nezvládli. Postupně jsme však natolik vycvičili mozek, že druhý den jsme již začali rovnou hrát nejvyšší level a nebáli se použít kartičky s nejtěžšími podmínkami.
Pravidla hry jsou ve svém principu jednoduchá natolik, že jejich vysvětlení i pochopení zabere jen pár minut. Není tedy překážkou začít hrát kdykoli s někým, kdo hraje poprvé. Zaujmeme tak tatínky i babičky.
Pokud hledáme paralelu skládání mnoha podmínek do jednoho uspořádání, najdeme jich v životě jistě mnoho. Máme zkrátka v hlavě neustále různá omezení a definice; už jen takový nákup např. potravin: co je moc drahé, co moc levné, co nezdravé či zdravé, co má rád táta, máma, děti, jak dlouho to vydrží a jestli se to vejde do lednice… A tak můžeme pokračovat.
Tato hra náramně aplikuje základní princip rozhodování v běžných životních situacích formou úlohy na splnění mnoha podmínek najednou.
Každá z kartiček totiž má nějakou vlastnost (obsahuje určitou příšerku či jídlo s několika barvami pozadí). Zároveň nese s sebou podmínku, vedle čeho se musí či nemůže nacházet (myslí se tím pole horizontálně nebo vertikálně sousedící). V základní verzi je podmínka na kartičkách jen jedna, u vyšších verzí jich přibývá. V náročnějších variantách pak máme například podmínku, že ze čtyř možných sousedních polí kartička má sousedit se třemi fialovými příšerkami, nebo naopak nesmí sousedit ani v jednom případě s kartičkou zobrazující občerstvení. Obtížnost zvyšujeme zařazováním kartiček s číslem 1 – 4. Kartičky s číslem 4 již omezují naše řešení tak, že bez spolupráce s ostatními hráči a bez taktizování je téměř nemožné podmínky splnit.
Body získáváte tak, že každá správně umístěná kartička (tedy u které je splněna podmínka) pro nás získává bod. Neumístěné či špatně umístěné kartičky odečítají jeden bod. Žolíky jsou bez bodu.
Na začátku nějaké kartičky získáme, ale po jejich odhalení začíná běžet čas. Většinou nám omezení 3 minut stačí k dostatečnému promyšlení věci. Nevzniká přehnaný tlak na výkon, který by zahltil mozek a vyvolal paniku, jež by pak přehlušila naše schopnosti logicky uvažovat. To na časovém rámci velmi oceňujeme.
A teď přijde to nejlepší – kooperativní stránka hry. Alespoň podle mé dcerky je to ta nejlepší. Hráči totiž vybírají z pytlíčků neomezeně kartičky tak, jak potřebují. Každý si skládá svou „kavárnu“. Mohou však spolu komunikovat, spolupracovat, pomáhat si, ale s jedinou podmínkou, že ostatním hráčům fyzicky nezasahujeme do hrací desky. To vnáší další kvalitu do hry – nejde o to beze slov kamarádovi vyměnit kartičky a najít řešení, ale je potřeba mu popsat, které kartičky mám navíc a jak by mu mohly pomoci. Mluvím, nekonám. Učí mě to vyjádřit se a nechat druhého se rozhodnout.
A kdo tedy vyhrává? My všichni – pokud se nám podaří kvalitně obsloužit všechny mimozemšťany podle jejich požadavků (podmínek na kartičkách) a ve stanovený čas. To je přece realita. Každé dítě alespoň někdy navštívilo kavárnu či restauraci, a tedy výhra je jasná i jemu – dostanu občerstvení, které jsem si objednal, na které mám chuť, a přinesou mi ho v přiměřené době. Je jedno, jestli mě obslouží číšník Pepa nebo číšnice Evička. Výsledek se počítá. A tak kooperace směřující k dostatečné kvalitě celku dává obrovský smysl.
Na závěr si totiž spočítáme body, ale vítězíme společně jen tehdy, pokud jednotlivě získáme každý alespoň 10 bodů. A právě mi tu dcera našeptává, že vám mám také napsat, že se jí líbí celý kontext hry a že je na ní prostě všechno dobré. Lépe bych to nevyjádřila ☺.
RECENZE: Skeleton - DJECO
RECENZE: Blá blá blá - DJECO
RECENZE: Sardinky - DJECO
