RECENZE: Karuba - HABA
Mě osobně nadchnulo na této logické a nápadité hře to, že všichni mají absolutně stejné podmínky. Nikdo nikomu neškodí ani nenahrává, nikdo nemá nejmenší výhodu oproti ostatním. Ještě žádná z našich her snad neměla tak rovné podmínky jako tato. Zřejmě je to mým silným smyslem pro spravedlnost. Někdo třeba rád svádí vinu na kostku či soupeře. Já si naopak užívám, že není na koho co svést ☺.
A jak tvůrci dokázali takový zázrak? Zajímavým důvtipným způsobem určování rozmístění figurek a posloupnosti odkrývání dílků krajiny. Pojďme se na to kouzlo hry podívat blíže.
Příběh se odehrává na deskách patřících každému hráči odděleně. Na hrací ploše vidíme mřížku s pozadím zeleně (ostrova). Ze dvou stran ji obklopuje les džungle a z dalších dvou stran pláž. Souřadnice každého pole určuje číslo uvedené ve stupních. To je velmi neobvyklé a originální. Zajímavý pokus autorů docílit paralely s poledníky a rovnoběžkami. Musela jsem lehce zapátrat v paměti, jak to s nimi funguje, abych mohla odpovídat na všetečné otázky dětí.
Jednotliví hráči před začátkem hry umístí postupně na plochu vždy od jedné barvy figurku cestovatele a pyramidu, k níž tento cestovatel bude směřovat. Zástupci cestovatelů se pokládají na pláž a pyramida na les/džungli, přičemž je nutné dodržet stanovený minimální odstup. Jakmile hráči umístí všechny 4 barvy dvojic (cestovatel – pyramida), ujistí se, že mají figurky na všech hracích deskách stejné pozice. Mají pak všichni stejný cíl: dostat pokud možno všechny cestovatele k příslušné pyramidě. Získají tím body ve formě pokladu. Současně cestou sbírají drahé kameny přinášející rovněž bodové ohodnocení.
K přesunu postaviček slouží právě cestičky vznikající propojováním kartiček krajiny. Ty pokládáme postupně po jedné na své hrací desky tak, jak náhodně obrací jeden z hráčů (k tomu určený jako „vedoucí expedice“) jeden dílek po druhém. Dílků s různým tvarem cest je ve hře je 36, na některých je umístěn i drahý kámen. Jelikož nevíme, v jakém pořadí kartičky do hry přijdou, nelze spoléhat na to, že např. křižovatka přijde v pravý čas. Je to o štěstí a riziku, nicméně pro každého je tato nejistota stejná. Všichni mají stejné počáteční rozvržení figurek a všichni pokládají kartičky cest postupně ve stejném pořadí. Každý si hraje na své ploše, může sledovat druhé, ale volit svou vlastní strategii. Nikdo nikoho nevyhazuje, neblokuje, neovlivňuje. Tak tedy docílíme stavu naprosto stejných podmínek pro všechny. Nádhera! Kouzlo!
Čím se tedy můžeme odlišit od soupeřů a zvýšit tak šanci vyhrát?
Odlišný výsledek vzniká především tím, že se rozhodneme dílky s částmi cest umístit na jiné pole než ostatní hráči. Případně místo toho, abychom ho položili na plochu a vytvořili tak část cesty, můžeme využít jeho „hodnotu“ pro krokování – tedy posun figurky. Počet kroků určuje počet konců cesty směřujících ven z kartičky. Např. křižovatka o 4 možných cestách ven z kartičky umožňuje 4 kroky cestovatele.
Ten, kdo s určitou barvou figurek dosáhne pyramidy jako první, dostává poklad v nejvyšší hodnotě. Pokud kdokoli další figurku téže barvy dovede k cíli v dalších kolech, získává již nižší hodnotu pokladu. Na některých kartičkách s cestami najdete obrázek stříbrného nebo zlatého kamene. Po položení dílku umístíte příslušný kámen na jeho obrázek a v případě, že se vám podaří cestovatele nechat dojít na tento dílek, kámen seberete a přidáte ke svým pokladům. Pokud tedy nezvládnete dojít ke všem pyramidám, můžete se zaměřit na sbírání kamenů a tím chybějící body vykompenzovat.
Nejtěžší na celé hře je chytré umístění kartiček tak, aby došlo k propojení všech potřebných směrů. 4 postavičky cestovatelů míří každý k jiné pyramidě, jejich cesty na sebe navazují a jindy se kříží. Ne vždy vychází kartičky cest tak, jak bychom potřebovali. A jejich počet je velmi omezený. Jak už jsem zmínila, i když je polí na hrací desce 30 a kartiček 36, zdá se, že máte dostatečný prostor vystavět různé propojení cest. Jenže vy přece část kartiček potřebujete využít jako „kroky“! Musíte tedy volit, kdy kartičku tzv. „obětovat“ a použít na přesun cestovatelů. A vybrat k tomu toho pravého. K pyramidě má smysl dojít jako první, resp. ve stejném kole jako ten, kdo zvládne určitou barvu cestovatele dostat až k cíli. Pak má totiž získaný poklad hodnotu 5 bodů. Následně se jeho hodnota snižuje. Z pokladů pyramid tak můžete získat až 20 bodů.
Kartiček s cestami, které obsahují obrázek stříbrného kamene (ten je za 1 bod), má každý hráč k dispozici 10. Zlatých kamenů za 2 body je méně, jen 4. Zde však záleží na tom, jestli se vám podaří právě tyto kartičky použít na ploše, a ne jako „kroky“. Někdy je to zkrátka nutné – kartičku nelze nikam smysluplně umístit a vy se potřebujete pohnout. Musíte tedy obětovat drahý kámen pro vyšší cíl ☺.
Plánování a rozhodování není jednoduché. I pro dospělé je náročné zvolit správnou taktiku. Pro děti je však snadné pochopit princip, a tak je spíš potřeba dát si pozor, aby spolu nehráli příliš matematicky zdatní dospěláci s menšími dětmi, které pak nemají šanci vyhrát. Osmileté dítě velmi dobře chápe, co je potřeba řešit a na co se zaměřit, nejspíš však nedomyslí, jak lze cesty postupně skládat, aby to vyšlo co nejlépe. Koncept hry tedy přináší výhodu i nevýhodu. Ta dobrá zpráva je, že i dospělí se pořádně zapotí, pokud chtějí vyhrát. Ta horší pak znamená, že by se dospělí až tolik potit neměli, když hrají s menšími dětmi.
To pak může dopadnout tak, že děti budou chtít hrát raději samy. A naše dcera to vyřešila lišácky. Konstrukce pravidel totiž umožňuje, aby si zahrál hru se všemi parádními prvky hráč jeden. Může třeba překonávat svůj vlastní rekord v počtu bodů nebo si dopředu stanovit, že docílí alespoň 20 bodů.
Menší děti, které ještě nepochopí celá pravidla, mohou klidně hrát s vámi a propojovat cesty tak, aby zkrátka propojily to, co samy chtějí. Můžete jim místo 4 kombinací cestovatelů a pyramid nechat jen jednu, a to je velký rozdíl v obtížnosti, která může vyhovět rozdílům ve zkušenostech hráčů.
Celkově je hra koncipovaná tak, že nabízí velký prostor k úpravě pravidel a případně volnou hru dle představivosti dětí v podobě stavění cest a sbírání kamínků. Není ani třeba použít hrací desky. Veškeré díly hry jsou bytelné a kvalitně zpracované. Pokud tedy nemáme batole, jež si na nich bude chtít primárně pochutnat, není třeba se obávat zničení při hraní na průzkumníky džungle hledající poklady s mrňaty v hlavní roli.
Karuba je zkrátka z těch her, které baví celou rodinu. Dá se přizpůsobit menším, snadno jí pochopí hravé děti kolem 7 – 8 let věku, ale naprosto dokonale zabaví i partu dospělých, kteří si chtě nechtě budou muset trochu provětrat mozkové závity. Vítězství rozhodně není zadarmo – a navíc (pro mě ta nejlepší věc) je pro všechny stejně dosažitelné díky úžasnému koncipování rovných podmínek od nastavení hry až po konečné dosažení všech pyramid či vyčerpání kartiček s částmi cest.
RECENZE: Tajná výprava čarodějů - MINDOK
RECENZE: Doba kamenná Junior - MINDOK
RECENZE: Twisty - DJECO
