RECENZE: Karak - ALBI
V dobrodružné deskové hře Karak hráči prozkoumávají tajuplné katakomby hradu nesoucího stejný název. V podzemním labyrintu objevují truhly a zápolí s nestvůrami, které cennosti stráží. S pomocí ukořistěných klíčů mohou truhly odemykat a poklady tak uzmout pro sebe. Díky vítězstvím v bojích získávají vybavení, které posiluje jejich hrdinu na cestě k cíli. Hra končí ve chvíli, kdy jeden z hráčů přemůže zlého draka. Ale pozor! Vítězem se může stát i kdokoli jiný, pokud nasbíral nejvíce pokladů.
Zdá se vám tento stručný popis lákavý? Tak přidejte ještě lákavější grafické a technické zpracování a obohacení o poutavé životní příběhy postav hrdinů. Celé dvě strany pravidel vyprávějí o zvláštních schopnostech jednotlivých postav, ale také o tom, jaká životní zkušenost je přivádí do Karaku. Bestiář nás zase seznámí se zákeřnými kostlivci, mumií, obřím pavoukem, krysou, padlým či strážcem pokladu - děsivým drakem.
Je pravdou, že podobnost s principem her již dlouho oblíbených u starší generace či klasických počítačových her zřejmě není čistě náhodná. Hrací desky hráčů, kam si každý umístí obrázek svého hrdiny, svých pět životů (žetony srdíček), které ztrácí pří neúspěšných soubojích s nestvůrami (tak, že otočí žeton lebkou vzhůru), posilující zbraně o různé síle, kouzla i nezbytné klíče k truhlám s poklady svou podobou – to vše připomíná ikony v herním prostředí určeném pro obrazovky počítačů.
Pravidla dobývání podzemí hradu Karak pochopíte velmi rychle. Zvolit však správnou taktiku chvíli trvá. Tato hra velmi poctivě splňuje tu část názvu „hra“ – ano, jde primárně o to hrát si, ponořit se do světa fantazie, nechat se unést stavěním bludiště, objevením léčivé fontány, či teleportu a svádět zákeřné souboje v podobě bezpečného házení kostkou.
To, že příběh Karaku probouzí v dětech fantazii, dokládá má vlastní zkušenost, kdy po sehrání první série děvčata začala vyrábět své vlastní hrdiny a kreslit jejich strastiplné cesty v chodbách hradu, což je obohatilo nejméně tak jako samotná hra.
A jak tedy probíhá cesta hrdinů podle pravidel autorů?
Hráči se střídají na tahu a mají k dispozici maximálně 4 kroky. Mohou využít již objevené části chodeb nebo nové prostory objevit tak, že vytáhnou z pytlíku jednu z kartiček s ještě neobjevenou částí podzemí a tu pak přiloží k těm již objeveným (tedy poskládaným vedle sebe s navazujícími průchody). Pokud hráč narazí na kartičku s místností, může otočit jednu z menších kartiček vyložených na stole lícem dolů, čímž odkryje, co se v dané místnosti skrývá. Může to být některá z nestvůr, se kterou hrdina musí svést boj o kouzlo, klíč nebo posilující zbraň. Může tam být také poklad, který je však zamčený a k jehož odemčení je potřeba vlastnit klíč. Ten bývá rovněž skrytý mezi kartičkami.
Při objevování nových chodeb mohou hráči narazit na léčivou fontánu, kde je možné se vyléčit (tedy získat zpět své ztracené životy), anebo teleportovací portál – mezi vícero takovými částmi chodeb se lze pohybovat přímým přesunem, což platí v rámci posunu hráče za jeden krok. Karty sloužící k sestavení chodeb na sebe musí navazovat, ne vždy to pro hráče je na ideálním místě.
Posilující zbraně jsou velmi strategickým nástrojem nezbytným pro výhru. Přidávají totiž body k bodovému hodnocení, které padlo na kostkách (body znamenají sílu v boji). Je podstatný rozdíl, zda vaše zbraně mají hodnotu (tedy sílu) 1, 2 nebo 3. Součástí pravidel je totiž i omezený počet polí pro zbraně, kouzla i klíče. To, jak moc vás tento faktor ovlivní, obvykle pochopíte až při první hře, a to ve chvíli, kdy zjistíte, že jste nevolili v předchozích krocích úplně ideálně. Mně se osvědčilo v počátku sbírat kouzla posilující mého hrdinu v souboji, tu pak použít jednorázově pro výhru nad nestvůrou s vyšším bodovým ohodnocením (skrývá totiž zbraň s vyšší hodnotou). Získáte-li do své sbírky zbraně s vysokou hodnotou, máte cestu chodbami téměř volnou.
Na cestě k cíli vám navíc pomáhá ještě výhoda vašeho hrdiny. Tou může být třeba jeden bod síly v soubojích navíc, možnost remízy místo vítězství při soubojích, schopnost proplížit se kolem nestvůry bez boje, procházet zdí, či nesmrtelnost a další vzácné dovednosti. Nezapomeňte však svou dodatečnou sílu a schopnost využít v pravou chvíli!
A co když padne na některého z hrdinů prokletí? Pokud hráč porazí mumii, vybere si toho, na koho prokletí v podobě šedého žetonu s vyobrazením štíra uvalí. Prokletý hráč pak nemůže po dobu svého prokletí používat schopnosti svého hrdiny. Prokletí se lze zbavit tehdy, když hráč ukončí svůj tah na destičce s léčivou fontánou, kde se rovněž úplně vyléčí (získá zpět své ztracené životy). Žeton prokletí dá pak stranou až do doby, než někdo porazí jednu z mumií znovu. Tato zákeřnost může pořádně „zamíchat kartami“. Přiznám se, že se s dětmi často dohodneme na tom , že na prokletí nebudeme hrát. Na základě mého dojmu podobné zákeřnosti v hrách milují spíše dospělí než děti. Ty stále ještě věří na všudypřítomné dobro a nepříjemné zlo raději vytěsňují ☺.
Pravidelně sleduji různé blogy a diskuse na téma deskových her. Hra Karak se tam objevuje velmi často, obvykle bývá doporučována jako univerzální hra, která děti nemůže zklamat. I proto jsem se velmi těšila na okamžik, kdy se Karak objeví i u nás doma. Nebylo pro mne tedy překvapením, že se dcera na krabici vrhla s nadšením, a to i přes to, že hru v minulosti již hrála u známých. Ta neskrývaná radost, že konečně vlastní hru, po které dlouho touží, mě potěšila. Od té chvíle bereme Karak vždy s sebou na cesty a často bývá první volbou, když máme večer dost času na hraní. Pojetí i zpracování dává příběhu Karak jistou nesmrtelnost. Doporučila bych ji každému, kdo tento žánr ocení.
RECENZE: Rivalové - MINDOK
RECENZE: Kočičí klub - MINDOK
RECENZE: Kuličková dráha - CLEMENTONI
