RECENZE: A mám tě! - DJECO
Co jsme ocenili hned po otevření krabice hry francouzské značky Djeco A mám tě!, je její perfektní a bytelné provedení. Konečně jednou nehrajeme s fádními i barevnými panáčky ze dřeva, kteří snad už ve světě deskových her zvládají role kosmonautů, lovců i vlků. Nápad obohatit obvyklou kartonovou desku o dřevěný stoleček, který lze snadno složit a rozložit, vnáší do hry větší napětí a pestrost. Zároveň tím vzniká nádherný kreativní prostor pro menší děti, které si v mžiku vytvoří vlastní příběhy o mlsné kočce a vychytralých myškách, jež bydlí ve svých „domečcích“.
Fakt, že kočka může na stůl a ne pod něj a myši zase naopak, koreluje s realitou, a tak nás pomyslně přenese do světa animovaných filmů s podobným námětem.
Hra je určena pro děti od 6 let. Věřím ale, že ji zvládnou i mladší děti, zvláště pokud třeba uvidí starší sourozence několikrát hrát. Svým pojetím je hra poutavá pro širší věkovou skupinu. Velmi snadno se dá přizpůsobit pro mladší třeba tím, že se na stůl dají jen kartičky se sýry a vynechají se složitější varianty (např. kartička vidlička, která umožňuje myšce sýr „nabodnout“ i mimo políčko, kde stojí). Kartičky lze úplně vynechat a hrát si jen na to, že kočka honí myši, a tím procvičovat počty.
Ač se v původních pravidlech počítá s tím, že každý hráč hýbe pouze s jednou figurkou (kočka je jedna a myši čtyři), v pohodě si lze hru zahrát i ve dvou, což mám ověřené. Dcera ovládala všechny myši a já kočku. Je to určitě zábavnější než vzít do hry myšku jen jednu.
Myši začínají ve svých domečcích a hra končí tím, že se alespoň jedna z nich do domečku zase vrátí, a to poté, co myši společnými silami nasbíraly a pojedly všechny kousky sýra. V případě potřeby lze tuto podmínku změnit tak, že se buď úplně vypustí, nebo naopak vyžadujeme návrat u všech myší.
Kočka samozřejmě myšky honí a tím, že je chytí, je vyřadí ze hry. Pokud tedy myši vychytá, hra končí její výhrou. To se mi však, jako hráči s rolí kočičí, ještě bohužel nepodařilo.
Na obou kostkách (jedna patří kočce a druhá myškám) jsou čísla od 1 do 4. Díky tomu zvládne hru v určité podobě i velmi malé dítě. Posouvání vertikálně či horizontálně je srozumitelné. Princip, že otočím kartičku, která leží na políčku, kam moje zvířátko dojde, je také velmi jasný. Poněvadž myší je víc a kartičky nabízejí více možností, které předem neznáme (jsou totiž otočené lícem dolů), umožňuje hra strategicky přemýšlet nad tím, kterou myší a kterým směrem je nejvhodnější jít.
Pokud jako rodiče dětem rádi zprostředkujete poznání, že je často lepší spojit síly a dokázat tak víc, oceníte jistě kooperativní charakter hry. Myši totiž hrají společně proti kočce a když je „myší“ hráč na tahu, volí, kterou z myší bude hrát.
Jak už jsem zmínila, atraktivnost pro menší děti je umocněna tím, že všechny díly jsou dostatečně velké a odolné i vůči méně šetrnému zacházení. Vlastně si neumím představit, že by se něco s hracími díly mohlo stát. Tak trochu jsem to otestovala. Hra se zdá být téměř nesmrtelná (formou i pojetím). To samozřejmě koresponduje s tím, že máme v rukou krásný příklad klasické rodinné hry, která je dostatečně jednoduchá, ale i komplikovaná, hravá a veselá, napínavá a esteticky přitažlivá, aby bavila malé i velké a neomrzela se po druhém zahrání. Je tedy adeptem na stálé místo v knihovně u rodin s jedním i pěti dětmi, které postupně dorůstají a zapojí se tak, jak jim to ručičky dovolí. Ti nejmenší si mohou třeba nejdříve trénovat počítání s kostkou nebo konstruovat honitby kočky na partu myšáků.
Představujeme Moniku Domincovou
RECENZE: Králíčci - DJECO
RECENZE: Jungle Logic - DJECO
