Jak se tvoří loutkové divadlo
Jaká byla Vaše osobní cesta k domácímu loutkovému divadlu?
Na počátku byly naše návštěvy u babičky v severních Čechách. Babička měla ve skříni různé „poklady“, věci vonící tajemstvím a dávnými příběhy. Mezi nimi byly také staré výtisky dětského časopisu Srdíčko za 30. let minulého století. V něm se pravidelně zveřejňovaly scény pro loutky v podobě kratičkých scénářů. Jako děti jsme v nich zaujatě listovaly a objevovaly Kašpárka se Škrholou, čarodějnicí a drakem. Samozřejmě jsme poté uvedené scény předváděly za pomoci improvizovaných kostýmů z babiččiny skříně.
Později nám rodiče koupili jediné tehdy dostupné loutkové divadlo se základní řadou loutek. Začalo tím krásné období našich dětských představení, zvláště o letních prázdninách na chatě. Tatínek nám postavil na zahradě dřevěnou chaloupku, která vypadala téměř jako perníková. Před chaloupkou se shromažďovaly téměř všechny děti ze sousedství. Okénko chaloupky bylo podium, zde probíhala všechna představení.
Když se nám narodily děti, chtěli jsme jim s manželem také sehnat nějaké divadlo. Nemohli jsme ale objevit žádné, které by splňovalo naši představu. Chtěli jsme divadélko veselé, barevné, s roztomilými loutkami a kulisami. Takové, které by si děti oblíbily, s loutkovými kamarády se ztotožnily a společně s námi prožívaly pohádkové a jiné příběhy.
Nakonec jsme se rozhodli, že se pokusíme divadélko vytvořit sami. Oslovili jsme výtvarnici Lenku Procházkovou a nyní je to již osm let, co naše divadélka přinášejí kouzelné chvíle spoustě dalších dětí.
Pohádky v mnoha formách a samozřejmě v různé kvalitě mají dnes děti všude kolem sebe, stačí pustit televizi či počítač. Není loutkové divadlo už překonané?
Loutkové divadlo určitě není překonaná záležitost. V dnešní době je stále více rodičů, kteří si uvědomují, že je dětem potřeba nabídnout i něco jiného, než ovladač k televizi, počítač nebo chytrý mobilní telefon. Hledají vyvážený přístup a nakupují kreativní hračky s přidanou hodnotou. A takovou hračkou je právě divadlo. Podporuje dětskou fantazii a pomáhá vytvářet bohatou slovní zásobu. Loutkové divadlo je hračka, se kterou si hrají nejvíce děti ve věku od tří do šesti let. Tedy ještě v době, než zasednou k počítačům a než dostanou první mobilní telefon.
Zkusme také porovnat vnímání dítěte při sledování pohádky v televizi anebo v loutkovém divadle. V televizi pohádka běží, dítě ji sleduje a nemá sebemenší možnost děj jakkoliv ovlivnit či do něj vstupovat. Dítě je pasivní, protože nemá důvod se jakkoliv aktivně projevovat.
V případě, že mu rodič (sourozenec, babička, kamarád apod.) hraje pohádku v loutkovém divadle, je situace úplně jiná. Dítě může komunikovat s loutkami, napovídat, upozorňovat na nebezpečí či nasměrovat děj jiným směrem. Zkrátka, nevědomky se aktivuje kreativní myšlení, probouzí fantazie a přirozeně se prohlubuje schopnost improvizace. A to ani nezmiňuji situaci, kdy hraje dítě a rodič je publikum. Loutkové divadlo zcela zásadně zlepšuje komunikační schopnosti, které jsou tak důležité zejména v dnešní době. Navíc prohlubuje mezilidské vztahy a předchází případným sociálním úzkostem, ale to bychom se dostali ještě někam jinam.
Věříte, že loutky a pohádky mohou být v dnešní době dost silné a přitáhnout děti a rodiče ke společnému domácímu hraní?
My věříme, že ano. Pohádky jsou silné v tom, že nám přinášejí prověřené a oblíbené příběhy. Jsou tu s námi staletí, každý je zná, děti i rodiče je mají rádi. My se navíc snažíme s loutkovým divadlem přinášet právě ty pohádkové příběhy. Neprodáváme jen hezkou krabici s figurkami. Snažíme se hru usnadnit. Proto jsme k pohádkám vytvořili spoustu veselých scénářů, které mohou sloužit jako předloha či pouze jako inspirační podnět. Rodiče tak nemusí hry vymýšlet nebo se rozpomínat na to, jak to v té pohádce vlastně je.
A pokud jde o společné domácí hraní, nejde o to, že rodiče budou den co den hrát s dětmi divadlo. Jde spíše o ty krásné, společné chvilky, na které člověk v dospělosti tak rád vzpomíná a které ho vždy zahřejí na duši.
Navíc je dobré brzy přenechat iniciativu dětem, zapojit je a nechat je hrát. Aby měly možnost se projevit a dát plně průchod své fantazii. Po několika dnech najednou zjistíte, jaké úžasné příběhy vaše dítě vymýšlí, jak umí vyprávět a jak rychle se rozvíjí jeho osobnost i slovní zásoba.
Nabízíte divadla se spoustou loutek a kulis... Jak se vlastně divadlo vyrábí?
Od počátku jsme volili moderní materiály s moderními způsoby výroby. Jinými slovy, chtěli jsme vyrábět tradiční hračku, ale využít možnosti, které dnešní tiskařské stroje nabízí.
Jako materiál jsme zvolili ekologickou, oboustranně kašírovanou knihařskou lepenku, která je tvrdostí srovnatelná se dřevem, nicméně její pořizovací náklady jsou mnohem nižší. Z tohoto materiálu se za pomocí raznic vysekávají jednotlivé loutky, kulisy i rekvizity. Materiál je příjemný do ruky a snadno se kombinuje s dřevěnými doplňky.
Od počátku jsme byli rozhodnuti, že půjdeme cestou plošných, oboustranných loutek. Důvody jsou dva. Prvním je věk dětí. Naše divadlo je určeno pro děti ve věku od tří do šesti let, které ještě nejsou schopny samy vodit klasické marionety s pohyblivými končetinami na nitích. Snadno se mu nitky zamotají a v konečném důsledku je z toho rozmrzelý rodič (babička či starší sourozenec), který je musí neustále rozmotávat. Naše plošné loutky jsou zcela jednoduché, nezamotají se a i malé tříleté dítě s nimi může snadno manipulovat.
Druhým rozhodujícím faktorem byla skutečnost, že právě plocha a tisk poskytuje nekonečné možnosti, co se týče druhů loutek i dalších doplňků. Již nyní nabízíme 56 pohádkových postav s mnoha vtipnými detaily a hravou grafikou, 23 druhů kulis a 17 variant rekvizit.
