Klára Sláčiková, Agátin svět Brno
Kláro, jsi duší brněnské prodejny. Proč jsi na jaře 2016 přijala výzvu a rozhodla se v Brně otevřít prodejnu Agátina světa?
Výzva to skutečně byla, a to velmi nečekaná. V té době jsem totiž začala podnikat s kamarádkou Zdeňkou - otevřely jsme malý obchůdek se zdravou výživou. Doma máme každá dvě malé děti, všichni jsme si zvykali na nový režim. Zkrátka nic nenasvědčovalo tomu, že bychom měly podnikat ještě v jiné oblasti. Pak z ničeho nic přišel mail od kamarádky, ve kterém byl odkaz na výzvu Agátina světa k otevření prodejny v Brně. Kamarádka tento obchod zbožňovala a dlouho v něm nakupovala. Já ho v té době neznala, na první pohled jsem se ale "zamilovala" a uvědomila si, jak by bylo fajn této nabídky využít. Takže jsme na výzvu odepsaly, no a po pár týdnech jednání s majitelkami a zakladatelkami Kristýnou a Luckou a krkolomného shánění vhodných prostor jsme 9. 5. 2016 otevřely.
Jaké jsou za první půlrok reakce brněnských zákazníků? Z čeho máš největší radost?
Opravdu nebudu lhát, když napíšu, že reakce jsou pouze kladné. A to od pravidelných zákazníků i od těch, kteří prodejnu objevili až při cestách po městě. Díky poloze na Pekařské, kudy denně procházejí stovky lidí, jsme dobře vidět. Ti, kdo nás objeví, jsou moc rádi, že existuje takové výběrové hračkářství, které působí jako protiklad klasičtějším prodejnám přeplněným figurkami z disneyovských pohádek. Tady je opravdu znát snaha, kterou majitelky dávají do výběru sortimentu, vybrat věci s tzv. přidanou hodnotou. Kvalitní hračky a hry, které děti něco naučí, rozvinou jejich kreativitu, postřeh, smysly.
Máš dvě malé děti. Jak se Ti daří skloubit roli maminky a vedení prodejny?
Daří :-). A to hlavně proto, že dny, které trávím v práci, jsou jasně dané a není jich více než dva nebo tři dny v týdnu. Netrpí tak tedy ani děti tím, že bychom nebyli spolu, ani já, že něco nestihnu nebo že nemůžu být s nimi. Dny, kdy jsem v obchůdku, děti tráví s radostí buď s babičkami, nebo u kamarádky, která má také malé děti a vytvoří se tak něco jako miniškolka. Ta navíc bydlí ve vesnickém prostředí, chová kozy, má velkou zahradu. Děti tak zažijí nové věci a já si v klidu pracuji. Starší dcera začala chodit do lesní školky a příští rok na jaře ji asi doplní i dcera mladší (věkový rozdíl mezi nimi je totiž pouze 16 měsíců). Hladkému chodu taky velmi napomáhá naše prodavačka Lucka, která prodává v době, kdy já nemůžu. Je dobré mít vedle sebe spolehlivého spolupracovníka, kterému můžete věřit. Bez ní by to nešlo.
Na co při výchově svých holčiček nejvíc dbáš? Jak společně trávíte volný čas? Co holčičky nejvíc baví?
Naše hlavní pravidlo je vždy mluvit pravdu. Respektuji, jaké jsou, snažím se je nemanipulovat do toho, jaké by měly podle mě být. Vnímám je jako samostatné osobnosti. Dbám zkrátka na to, aby mohly svobodně vyjádřit sebe, ale aby zároveň vnímaly hranice jiných, včetně těch mých. Milujeme pobyt venku, a tak, když to jde, chodíme na hřiště, do lesa za zvířaty, do města, parku, navštěvujeme příbuzné a setkáváme se s přáteli. Taky umíme pořádně zalenošit doma, ale jelikož máme malinký byt, preferujeme být venku. Holky baví pohyb, někdy až artistický, protože neustále zkouší na něco lézt, přelézt, padat, kutálet se, skákat. Jako všechny děti jsou zvídavé, rády lepí a malují – momentálně si oblíbily kreslící šablony víl. Často si k tvoření pro dobrou náladu pouštíme písničky Svěráka a Uhlíře.
