Karel IV. - vzdělanec
Číst a psát dnes umí každé malé dítě, ve středověku to ale běžné nebylo. A to ani u panovníků. Údajně to neuměl ani tak významný panovník, jakým byl Jan Lucemburský, tatínek Karla IV.
Tento článek je součástí celoroční soutěže o Karlu IV., kterou pořádá časopis S dětmi v Praze. Prolistujte si elektronickou verzi dubnového čísla časopisu a najděte na jeho stránkách linorytovou ilustraci, která se váže k tématu Karel IV. - budovatel. Obrázek si vytiskněte, vystříhněte a nalepte do soutěžní tabulky.
Karel byl jiný
U králů se tehdy kladl daleko větší důraz na jejich fyzickou zdatnost a schopnost vládnout. Na čtení a psaní měli středověcí králové, knížata a také šlechtici své písaře a vlastní kancelář.
Karel byl ale jiný, byl mimořádný. Uvědomoval si, jak důležité je se učit. A protože byl po svých předcích chytrý, učení mu šlo snadno. Hodně věcí se naučil ve Francii, na královském dvoře, kde vyrůstal. Francie byla tehdy středem evropské vzdělanosti a kultury. Kromě čtení a psaní se Karel naučil francouzštinu a latinu. Pokud připočteme ještě češtinu a němčinu, které kralevic už ovládal, uměl zanedlouho čtyři jazyky. A hned tři z nich byly považovány za hlavní evropské řeči. Později, když pobýval v Itálii, se naučil ještě italsky.
Karlovi učitelé
V době, kdy Karel IV. žil, žádní učitelé nebyli. Vzdělání poskytovali duchovní. A ti Karla také pečlivě vzdělávali mimo jiné i v teologii, tedy v nauce o Bohu. Významným bodem v Karlově životě byl rok 1328, kdy se kralevic seznámil s jedním z nejvzdělanějších francouzských duchovních, Pierrem de Rosieres, pozdějším papežem Klementem VI. Ten v Karlovi rozpoznal mimořádný intelekt. Brával ho s sebou na univerzitní přednášky na pařížskou Sorbonnu, což je jedna z nejstarších univerzit světa.
Karel vzdělání miloval a učil se vlastně celý svůj život. Obklopoval se vzdělanými a učenými lidmi, s nimiž rád rozmlouval. Inteligenci a vzdělání upřednostňoval před původem a rodinným zázemím, takže v jeho nejbližším okruhu rádců byli muži, kteří pocházeli ze skromných poměrů, avšak byli to osobnosti s obdivuhodným vzděláním. Například Karlův nejbližší spolupracovník a přítel Arnošt z Pardubic studoval čtrnáct let teologii a práva na univerzitě v Bologni a Padově. Stejně vzdělaným a kultivovaným mužem byl také olomoucký biskup a Karlův kancléř Jan ze Středy.
Tak dokonalé duševní splynutí středověkého vladaře s předními učenci své doby je v historii mimořádným příkladem.
Karel zakládá univerzitu - 1348
Protože Karel chtěl mít mezi svými poddanými chytré lidi, začal uvažovat o založení univerzity v Čechách. Svůj sen brzy zrealizoval. V dubnu 1348 vydal zakládací listinu Vysokého učení pražského, dnešní Karlovy univerzity, které se stalo první univerzitou ve střední Evropě. Měla čtyři fakulty, a to fakultu artistickou, lékařskou, právnickou a teologickou. Stejně tak došlo k vymezení čtyř univerzitních národů - bavorského, saského, polského a českého. V obou případech se inspirací stala právě univerzita v Paříži Sorbonna, a také univerzita v Bologni.
Univerzita velmi zvýšila prestiž celé země a atraktivitu Prahy. Stala se zároveň trvalým Karlovým odkazem českým zemím. Vždyť právě lidé spojení s univerzitou, ať již její učitelé či studenti, hráli v českých dějinách vždy důležitou úlohu a mnohokrát odtud vyšlehl plamen svobody, moudrosti a vzdělanosti.
Text převzat s laskavým souhlasem redakce S dětmi v Praze. Autorkou textu je Kateřina Hovorková, linorytovou podobiznu Karla IV. vytvořila Petra Cífková.
