Karel IV. - křesťan
Tento článek je součástí celoroční soutěže o Karlu IV., kterou pořádá časopis S dětmi v Praze. Prolistujte si elektronickou verzi zářijového čísla časopisu a najděte na jeho stránkách linorytovou ilustraci, která se váže k tématu Karel IV. - budovatel. Obrázek si vytiskněte, vystříhněte a nalepte do soutěžní tabulky.
Karel IV. jako křesťan
Je to jedno z nejznámější vyobrazení Karla IV.: hrdý a mocný císař klečí před Pannou Marií držící v náručí Jezulátko. Za Karlem stojí jeho oblíbený světec a patron, sv. Zikmund. Jde o obraz z roku 1370 a přesně vystihuje císařovu zbožnost a pokoru, kterou cítil tváří v tvář boží moci.
Karlova cesta k víře
V době Karlova dospívání i vlády kosila Evropu morová nemoc, docházelo k častým válkám a prohlubovala se krize církve. To vše bylo důvodem, proč lidé, v té době silně věřící, předvídali biblický konec světa. Karel se i kvůli tomu snažil chovat mravně a dával svým současníkům správný příklad a varování zároveň.
Karel byl jako malé dítě pokřtěn. Dostal jméno Václav, jež odkazovalo na jeho přemyslovský původ. V sedmi letech byl biřmován (přijal svátost křesťanské dospělosti) a během této ceremonie přijal jméno Karel, které nosil i jeho kmotřenec, francouzský král. V Karlově výchově na francouzském dvoře byla křesťanským hodnotám věnována velká pozornost.
Studium víry
Když v roce 1328 poznal Karel Pierra de Rosières, ponořil se do studia víry ještě víc. Byl to on, kdo císaře zasvětit do Písma svatého hlouběji a naučil jej i výkladu a rozboru Bible, což ve středověku nebylo u člena královské rodiny obvyklé. Vzhledem ke své fenomenální paměti se Karel naučil podstatnou část Písma nazpaměť. Dokonce opravoval předčitatele, když vynechali nějakou větu nebo citát. Karel se s vírou v Boha vnitřně identifikoval a spatřoval v ní skutečný smysl života.
Karel IV. - sběratel
Jeho velkou zálibou se stalo sbírání relikvií a ostatků světců. Byl zřejmě největším sběratelem v celé Evropě. Podařilo se mu shromáždit neuvěřitelné množství předmětů i ostatků, včetně takových „unikátů“, jako byly zuby císaře Karla Velikého nebo údajný trn z Kristovy trnové koruny, který nařídil vsadit do kříže na vrcholku Svatováclavské koruny. Ke Karlovým oblíbeným světcům patřil sv. Václav, Karel Veliký a sv. Zikmund, jehož ostatky přivezl do Čech v roce 1365. Oblíbenkyní byla i sv. Kateřina. Na její svátek svedl vítěznou bitvu u San Felice, kde unikl smrti, což přičítal právě zásahu této světice.
Osamostatňování české církevní správy
Po vzoru Francie se Karel snažil i v Čechách vytvořit silnou, stabilní a autonomní církev. Základní podmínkou bylo osamostatnit českou církevní správu. Už od 10. století bylo totiž pražské biskupství podřízeno vzdálené Mohuči. Karel na papeži nakonec vymohl zřízení samostatné církevní provincie, a tak v roce 1344 bylo pražské biskupství povýšeno na arcibiskupství. Tento krok upevnil církevní správu v Čechách i na Moravě a výrazně upevnil svébytnost českých zemí v Evropě.
Současně s uvedením prvního pražského arcibiskupa Arnošta z Pardubic do úřadu došlo k položení základního kamene ke stavbě katedrály sv. Víta na Pražském hradě. Katedrála byla prohlášena za hlavní svatyni celé země, neboť se měla zároveň stát pohřebištěm české královské dynastie. Sám Karel IV. je v jejích zdech pohřben spolu se svými manželkami a syny Václavem IV. a Janem Zhořeleckým.
Text převzat s laskavým souhlasem redakce S dětmi v Praze. Autorkou textu je Kateřina Hovorková, linorytovou podobiznu Karla IV. vytvořila Petra Cífková.
