Ester Stará: "Na dnešních dětech oceňuji, jak jsou bezprostřední, otevřené a komunikativní."
_PetraHajska.jpg)
_PetraHajska.jpg)
Ester, málokdo toho ví o dnešních dětech tolik, jako Vy. Působíte jako logopedka a speciální pedagožka na základní škole, kde se také staráte o inkluzi. Píšete knihy pro děti a s dětmi se pak jako autorka setkáváte. Angažujete se v knižním ocenění Zlatá stuha, kde máte na starosti dětské projekty podle vydaných knih. A především jste maminkou tří dětí. Jaké tedy dnešní děti jsou? Je to s nimi opravdu tak špatné, jak často slýcháváme?
Asi mám štěstí a nebo se prostě pohybuji v prostředí, kde o špatných dětech moc neslýchám. A kdyby, nebudu ze špatností vinit dítě a budu spíš hledat příčinu, proč se tak chová. Nejspíš se pak od dětí dostanu k dospělým.
Na podnětech, které jim my, dospělí, nabízíme, do velké míry závisí, jestli jsou kreativní, nebo líné, hloubavé, nebo bez zájmu, obratné, či neohrabané. Na dnešních dětech naopak oceňuji, jak jsou bezprostřední, otevřené a komunikativní.
Ano, záleží na podnětech, které dětem dáváme my, dospělí. Stěžujeme si ale, že "nestíháme", necháváme se rozptylovat přitažlivostí on-line světa na telefonech či tabletech. Snažíte se při tvorbě svých knih podpořit i rodiče, aby se dokázali více soustředit na přímý kontakt s dětmi, nebo si myslíte, že to je základní úkol rodiče, který musí zvládnout sami?
Máte pravdu, že i my, rodiče, se učíme být rodiči za pochodu. Virtuální (pro mě spíš sekundární) realita je další prostor, ve kterém se pohybujeme a naše děti jakbysmet, mnohdy obratněji než my. To je prostě fakt.
Myslím, že klíčem k tomu, aby se naše světy (ať už reálné či virtuální) nevzdalovaly, je sdílení a komunikace. Proto píšu knihy, kde je aktivní spoluúčast dospělého vítaná. Rodiče rozhodně nepodceňuji, ale proč jim nenabídnout nástroj? Snažím se, aby témata k hovoru z textů a ilustrací jasně vystupovala, mám ráda otevřené otázky, diskutabilní odpovědi.
Řekla bych, že právě tak se o svých dětech dozvíme spoustu zajímavého. A oni zase o nás. Věřím, že když se otevřená komunikace nastartuje v útlém dětství, dá se na ní stavět po zbytek života. Společné povídání si nad knížkou a sdílení příběhu patří mezi silné a vlastně i velice intimní zážitky. Byla by škoda se o ně ochuzovat.
Ester Stará na našem Kreativním festivalu představila dvě své novinky. První z nich, Koho sežere vlk?, je interaktivní knížka pro menší děti, která vytváří prostor pro aktivní zapojení rodiče, o němž se zmiňuje Ester Stará. Obsahuje sedm pohádek, jak je znáte i neznáte, v podobě malovaného čtení. Ale pozor! Slova budete vybírat ze dvou variant obrázků, takže se nenechte zmást. Kde zasadil dědek řepu? Na poli, nebo na pískovišti? Co sebrali loupežníci nebohým pocestným? Cennosti, nebo hračky? I když kdo ví, možná vás i druhá, neobvyklá varianta příběhů pobaví. Stejně jako nesmysly, které se vloudily do velkých ilustrací.
Druhou novinkou, kterou nám spisovatelka představila, je knížka básniček Každý bulí nad cibulí. Ester Stará ke vzniku knížky říká:
Básničky v knížce vznikaly zhruba posledních tří roky. Nepracovala jsem na nich nijak soustavně, ale prostě tak občas přišly. Vážou se k různým situacím, setkáním, bezděčným momentům, náladám. Prostě jsou to náhodné úvahy zaměstnané matky, a tak doufám, že si v nich děti i předčítající rodiče najdou to své.Knížka vznikla neobvykle hladce. Byli jsme s manželem (ilustrátor Milan Starý) nakladatelstvím Paseka osloveni ke spolupráci na jiném projektu a o básničkách jsem se jen zmínili. Odeslali jsme do redakce výběr s několika ilustracemi a moc nás potěšilo, že reakce byla pozitivní a přišla nabídka k vydání. Sbírky básniček pro děti z Paseky patří mezi naše oblíbené a vážně si považujeme být právě v takové společnosti. Nadchl nás i nápad na výtvarné řešení, a sice použít v ilustracích čtyři přímé barvy. Toto zdánlivé omezení, myslím, nakonec přispělo k posunutí sbírky jako celku - částečně ovlivnilo výběr a řazení básniček, vneslo do knížky novou dynamiku. Líbí se nám i grafická úprava. Z Každý bulí nad cibulí prostě máme opravdu radost:).
