Děti v kyberprostoru nejsou v bezpečí, případů šikany přibývá
Kyberšikana se podle odborníků v principu příliš neliší od klasické, role agresora a oběti zůstávají neměnné. Liší se ale prostředky. „Stačí zveřejnit ponižující obrázek nebo video, nebo oběť vydírat výhružkami o zveřejnění. Někdy se to, co začínalo jako žert, vymkne kontrole a mít velmi neblahý efekt na dětskou psychiku,“ říká Anna Rollová, psycholožka a expertka na kyberšikanu. Stres vede děti do izolace a stažení do sebe, způsobuje deprese. Děti mohou utrpět i posttraumatickou stresovou poruchu, v nejhorších případech se pak objevují případy sebepoškozování nebo dokonce sebevraždy.
Záludnost kyberšikany se pak skrývá v samotné technologii. Jednou nasdílené obrázky nebo videa se z online prostředí velmi špatně odstraňují a je možné je po nějaké době znovu „vytáhnout“ a tím oběti působit další bolest. „Dítě sice po útocích nemá modřiny, ale efekt může být mnohem závažnější než fyzická bolest. A protože je online téměř neustále, nemůže před nimi utéct, v bezpečí není ani doma,“ popisuje Rollová, která pomáhá obětem kyberšikany v Dětském krizovém centru. A těch přibývá, v roce 2018 skrz Linku důvěry řešili čtyřikrát více případů než v roce předchozím.
Nejlepším způsobem, jak kyberšikaně zabránit, je podle odborníků prevence. V ní hrají velkou roli rodiče, jejichž úkolem je dětem vysvětlit rizika a ukázat, jak si chránit soukromí a jak se na síti chovat. Klíčové je také budování vzájemné důvěry v rodině. Klíčové je také budování vzájemné důvěry v rodině. „Nejlepší je telefony na čas odložit a povídat si. U nás doma skvěle fungují společenské hry. Je to ideální forma, jak společně si zahrát a pobavit se. Život rychle utíká a společnou zábavou si vědomě vyhradíme čas pro druhé a společně zapomeneme na každodenní starosti. Je to určitá forma relaxace. Zároveň je to chvíle, na kterou se nazapomíná,“ popisuje Kristýna Křížová z hračkářství Agátin svět, které oběti kyberšikany podporuje prostřednictvím sbírky.
Pokud za rodiči s podobným problémem dítě přijde, nebo jej sami objeví, měli by hlavně jednat, ne zavírat oči. „Někdy stačí si s dítětem popovídat a zkusit mu poradit. Často je ale potřeba osobně zasáhnout, ať už proti agresorovi jako takovému, nebo prostřednictvím správce sítě nebo i policie,“ popisuje Rollová. Rodiče se podle ní hlavně mají zajímat o to, co jejich dítě v kyberprostoru dělá. „Přestože jim to může být nepříjemné. Mají za děti zodpovědnost, což znamená, že jim nemusí dávat stejnou porci soukromí, jako dospělému. Naopak by měli mít přehled o tom, co děti v kyberprostoru dělají,“ dodává Anna Rollová.
Problematika kyberšikany se týká všech, kteří se pohybují v internetovém prostředí. Rozhodně bychom ji neměli podceňovat. I Vy můžete přispět k větší bezpečnosti vašich dětí prostřednictvím zakoupení charitativního voucheru pro Dětské krizové centrum.
