3 metody čtení v praxi
Známe to všichni. Jsou lidé, kteří v knihách leží a doslova hltají jednu za druhou a pak jsou také tací, kteří třeba za celý svůj život nedočetli ani jednu. Existuje spousta dohadů, čím to je. Já bych řekla, že je to určitě souhrn více faktorů.
Je nesporné, že čtení knih má řadu přínosů – rozšiřování slovní zásoby, znalosti, fixování správných tvarů slov, stimulování mozku a jeho procvičování (paměť, soustředění), kritické a analytické myšlení, v neposlední řadě také relaxaci a zábavu.
Jak začít u dětí, abychom připravili, co nejúrodnější půdu pro budoucí vztah ke čtení a knihám? Některé maminky začínají číst svým dětem již v těhotenství, klidný známý hlas maminky má pro ně řadu stimulačních podnětů. Stejně je tomu tak i po narození a v prvních měsících života. Na začátek můžete využít látkové knížky a černobílá leporela, později knihy podle zájmu dětí.
Doporučuji rodičům, aby nevybírali všechny dětské knihy sami, ale vzali své potomky do obchodu s sebou a nechali je vybrat. Velmi často se rodičům líbí knihy, které děti pak doma úspěšně ignorují a stejně je tomu i naopak. Je to vidět i u sourozenců – jeden nějakou knihu tahá všude celý rok a druhý ji sotva otevře.
Velkým mezníkem pro čtení je bezpochyby první třída, která přidá, hned po rodičích, další základ pro hezký vztah ke knihám.
Dalo by se říct, že v současném českém školství dominují tři metody, kterými se děti učí číst.
1. Metoda analyticko-syntetická (slabikovací čtení)
Ta určitě nejrozšířenější a pro rodiče nejznámější je metoda analyticko-syntetická (slabikovací), kdy děti tzv. obloučkují a čtou slovo po slabikách. Ma, li, so, pu…Když se učí u této metody písmena, vždy se učí číst ihned malý i velký tiskací tvar. Často čtou také oba tvary psacího písma.
U této metody také většinou začínají psát dříve než u jiných. Ze začátku je pro děti nejtěžší se naučit postřehem složit obě hlásky a vyslovit nahlas slabiku. Některé děti pak mají problém se sluchovou analýzou, to znamená rozložit slabiku a třeba ji zapsat.
2. Metoda genetická (hláskové čtení)
Druhou metodou je metoda genetická (hlásková). V této metodě se vůbec nevyvozuje slabika a děti čtou slovo po hláskách a to pouze velkými tiskacími písmeny. Např. L-E-S pak zopakují dohromady celé slovo LES. Důležité je zde dobře rozvinuté sluchové vnímání, aby děti dokázaly složit celé slovo sluchem a říci ho nahlas.
Bezvadné je, že děti velká tiskací písmena hned mohou psát, dá se s nimi vymyslet řada aktivit a praktických cvičení. Malá tiskací písmena paní učitelky přidávají postupem času během školního roku, a to přibližně v lednu či v únoru, nejprve se vyvozují ta tvarově podobná. Praxe je však taková, že většina dětí pak během jednoho, dvou týdnů zvládnou číst i všechna malá. S výukou psacího písma se většinou také začíná v tento čas a před tím se provádí uvolňovací a grafomotorická cvičení.
3. Metoda Sfumato (splývavé čtení)
Třetí metodou je metoda Sfumato (splývavá). Někdy také může vypadat jako zpívání. Při nácviku čtení hraje velkou roli učitel, který čtení řídí a „diriguje“, proto děti doma s rodiči moc trénovat nemohou. Je o postupném periferním načítání hlásek, kdy vždy hlasem žáci drží jednu než rozpoznají a vysloví další. Na každou hlásku se klade velký důraz. Čtení hlásek je tak hlasité a pomalé. Hodně se zde pracuje také s dechem.
U této metody se žáci učí rozpoznat a číst ihned všechny 4 tvary písmene – tedy velké, malé tiskací i psací. Učitelé si u této metody chválí časový prostor si s každým písmenem dostatečně pohrát. Psaní většinou začíná trénovat obdobně jako u metody předešlé.
Která čtecí metoda je nejlepší?
Každá metoda má své výhody i úskalí, proto nejde říct, která je nejlepší. Každopádně každému dítěti určitě vyhovuje jiná metoda. Je běžnou praxí, že hodně dětí chodí do školy a už umí číst – ty, co se to naučí samy, se to tak většinou naučí tím, že rozpoznávají jednotlivá písmena – to znamená metodou genetickou. Ve škole pak paní učitelka může dávat přednost čtení jinou metodou, třeba po slabikách a dítě, které krásně četlo celá slova se vrací trošku zbytečně zpět.
Co se mi nejvíce osvědčilo v praxi?
Ve své praxi mám ověřeno, že metody lze v rámci jedné třídy poměrně úspěšně kombinovat, i když to pro učitele bývá náročnější. Musím však podotknout, že na řadě pedagogických fakult tvrdí, že to nelze.
Velmi se mi osvědčilo učit děti pouze velká tiskací písmena a malá pak (únor) přidávat postupně. Velké tiskací písmeno je výborný komunikační prostředek a děti se díky nim mohou hned vyjadřovat. Také stále přibývají děti, které mají specifické vzdělávací potřeby a pouze velká písmena jsou pro ně rozhodně jednodušší, než když se jim pletou všechny čtyři možnosti.
Vyvozuji však slabiky, které mi přijdou přirozenější než jen hlásky. Kdo však z dětí hláskuje, lze ho nechat hláskovat, zbytečně ho neplést a nedělat z toho vědu. Vše je pak o komunikaci mezi rodičem a učitelem.
Slabiky jsou potřebné při dělení slov na konci řádku, také jsou fajn při určování dlouhé a krátké samohlásky ve slově. Rozklad na hlásky je zase potřebný pro zapisování slov třeba při diktátu. Hlásky, slabiky, slova a celé věty by tak měly jít ruku v ruce.
Vliv stresu je při výuce této části trivia opravdu obrovský. Výuka by tak měla být hravá, veselá a pohodová s citlivým a individuálním přístupem ke každému prvňáčkovi. Svět knížek je přece tak fascinující a kouzelný!
Tipy na čtení
Na závěr pár mých tipů na trénink čtení pro prvňáčky, druháčky i starší čtenáře.
Pro prvňáčky:
Pro druháčky:
- Kouzelná třída
- Policejní křeček a záhadná záměna - druhé čtení
- Kosprd a Telecí
- Jak se lemur odnaučil šťourat v nose
Třeťáci a starší čtenáři:
- ZÁHADY - Zapoj mozkové závity a vyřeš 25 tajuplných případů
- Babička drsňačka
- Anna ze Zeleného domu
- Slyšíš, jak mluví stromy?
Tipy na knihy pro první čtení
BŘEZEN měsíc knihy: Počítejte s námi knížky
Tipy na knížky pro náročné teenagery
